Článek
Pravda, měl pro to nachystanou půdu, neboť pořadatelé festivalu již několik dnů předem hlásili největší letošní show právě v podobě jeho koncertu. Hudebně a tematicky jí možná nakonec byla (to se ukáže až na konci celé akce), vizuálně se o to také snažila.
Osmnáctimetrová ležící socha bohyně Afrodite však moc funkční nebyla. Prostě se tam jen tak povalovala.
Koncert odstartoval písničkou Stay With Me, která byla v roce 2014 jedním ze Smithových prvních úspěšných singlů. Už v ní tehdy představil svůj jemný, přitom sebejistý pěvecký projev se sklony k operním manýrám, a právě v ní prozradil, že vztahy jsou v textech jeho velkým tématem.
Zlata Holušová, ředitelka festivalu Colours of Ostrava: Největší show nabídne Sam Smith

Následovaly další písně, ať už ty, které se hity rovněž staly, nebo ty, kterým se to nepovedlo. Sam Smith nicméně v každé kraloval jako zpěvák, neboť se jich ujal s obrovským prezentačním citem. A také jako propagátor svobody. V Ostravě hned po začátku vystoupení pravil, že právě svobodě ve všech podobách bude zasvěceno.

Sam Smith na Colours of Ostrava.
Potom už si ji bral po hrstech. Připomněl, že je nebinární osoba, zpíval v mužských i ženských šatech, tančil se ženami i muži, objímal se s nimi, hovořil o lásce, a pokud není jen mimořádně dobrý herec, vypadalo to, že je šťastný.
Byl to zkrátka jeho večer, což publikum přijalo a nasedlo s ním na svobodnou vlnu, která v areálu Dolních Vítkovic ve čtvrtek před půlnocí vládla.
Více místa našim
Už několikrát se v minulosti na Colours of Ostrava ukázalo, že publikum má rádo i tuzemské kapely. Loni se koncert skupiny Chinaski, která v programu nahradila nemocnou Ellie Gouldingovou, odehrál na druhé největší festivalové scéně a lidé pod ní se nepříjemně mačkali. Letos se to na stejném místě stalo Tata Bojs.

Tata Bojs na Colours of Ostrava
Festivalové publikum má široké spektrum zájmů, a to by měli pořadatelé zohlednit. Při vší úctě k výtečné Britce Natashe Khanové, která si v uměleckém světě říká Bat for Lashes a vystupovala na hlavní scéně, se dalo čekat, že zájem návštěvníků se více soustředí na Tata Bojs. Stačilo tyto dva účinkující na pódiích přehodit a komfortu pro fanoušky by bylo víc.
Bat for Lashes se ponořila do svého indiepopového světa s mnoha stylovými přesahy a vzala tam s sebou všechno přítomné a stejně naladěné publikum. Vyzařovala při tom obrovské emoce a charisma, její vystupování bylo podmanivé, takové, s nímž je snadné se ztotožnit.
Kapela Tata Bojs zase servírovala důležité kousky ze své tvorby a svou přirozenou nepodbízivostí postupně sbírali vyšší počet nadšených diváků, kteří si s chutí zatančili, zazpívali i zatleskali. Spojení kapely a publika bylo v těch momentech přímo učebnicové.
Festival začal žít
Druhý den byl o poznání živější než ten úvodní. Festival i přítomní diváci si na sebe zvykli, místa je v areálu dost, protože žádné návštěvnické rekordy se zatím nekonají, a velký podíl na nastalé pohodě má počasí. Není ani moc horko, ani mokro.
K nastolení zmíněné pohody přispěla hned v úvodu druhého dne stále dostatečně zábavná skupina Mig 21. Momentálně vydává nový singl Život zdá se sladký a chystá se na podzimní republikové turné.
Guatemalská zpěvačka Sara Curruchichová nabídla hudbu své země v příbězích a obrazech dotýkajících se národní kultury i historie. Brit Murdo Mitchell zase předestřel čiré písničkářství a před diváky v řádech tisíců předstoupil sám s kytarou a upřímnou uměleckou výpovědí.
Pozoruhodní byli Texasané Khruangbin. Jejich jméno vychází z thajského označení pro letadlo a oni ve své hudbě skutečně poletují. Je velmi psychedelická, spíše starší než nová, leč po chvíli posluchačsky návyková.
Turecko-nizozemský producent a dýdžej Ummet Ozcan svým vystoupením doložil, že kolem dobrého rytmu lze poskládat cokoli a udělat z toho taneční hudbu.
Tchajwanská kapela Jhen Yue Tang spojila v národních krojích i maskách svůj folklór s rockem, metalem, popem i hip hopem. Představila nadějné písně, které však vydržely být zajímavé jenom krátce. Potom už v nich začaly vadit profesní nedostatky a malá nápaditost.
Milým překvapením druhého festivalového dne naopak byla německá poprocková skupina ClockClock, která dokáže vymyslet a odehrát tak přitažlivé melodie, že by jí to mohly závidět i velké stylové hvězdy. A také Britové Tankus the Henge, kteří vycházejí z rocku, ale dávají mu kupu přídomků a dechberoucí energii smísenou s osudovým zasažením muzikou.
Ostravský Meltingpot je největší v historii. Některé zahraniční řečníky poprvé překládá AI

Zabijácké kytarové figury Toma Morella na Colours of Ostrava
