Rudy Linka, organizátor festivalu Bohemia JazzFest: Hudba je dnes ohrožený druh

V posledních letech jste si několikrát posteskl, že Bohemia JazzFest nemá takovou finanční podporu, jakou by si zasloužil. Změnilo se to?

Vždycky, když to vypadalo, že je to ztracené a akce nebude moci proběhnout, objevili se lidé, kteří si mysleli, že je to skvělá věc, podpořili ji a ona se uskutečnila. Čím jsem starší, tím víc si takových nezištných pomocí vážím a uvědomuji si, jaký zázrak to je.

Faktem ale je, že na ministerstvu kultury, kde jsme opakovaně žádali o podporu, jsme se opět dozvěděli, že jsme ten nejhorší festival, který existuje. Dostali jsme, tuším, tři celé čtyři desetiny bodu z deseti možných, a to od komise, která je složena převážně z lidí, kteří sami žádají grant.

Pan ministr mi vysvětlil, že to je proto, že odborníků je málo, a nabídl festivalu záštitu. Velmi rád bych se sešel s odborníky grantové komise v nějakém diskusním pořadu.

Co byste jim řekl?

Hudbu dělám celý život, pohybuji se s ní po celém světě a plno světových hráčů jsou moji přátelé. Jestli si někdo chce zjistit, co si o mé hudbě svět myslí, tak stačí dát mé jméno do vyhledávače. Není jediný důvod, proč bych spojil své jméno s něčím, co je nekvalitní a podprůměrné.

Idea Bohemia JazzFestu je nabídnout co možná nejširší skupině lidí hudbu, která byla v naší zemi potlačována přes půl století. Nejdříve nacisty, pak komunisty. Hlavně chceme nabídnout hudbu, která podporuje kreativitu, individualismus a dává energii a inspiraci do života.

Komu je určen Bohemia JazzFest? Úplně všem, kdo mají chvilku a chuť se zastavit a poslouchat. A tohle je možná to nejdůležitější, zastavit se a poslouchat. Zní to tak jednoduše, ale v dnešním uspěchaném světě, kdy je tolik hluku kolem nás a nejhlasitější jsou obvykle ti, kteří nemají co říct, a to nejen hudebně, je to těžká věc.

Náš festival je skoro jako oáza v poušti. Je možné na něm slyšet opravdové legendy, a to úplně zadarmo. Vím zcela jistě, že to, jak na náš festival na ministerstvu nahlížejí, nemá logiku. Rád bych zjistil, co je vlastně posláním této instituce, která rozděluje obrovské peníze daňových poplatníků a ovlivňuje kulturu naší země nejen dnes, ale na mnoho let dopředu.

Možná jsem opravdu naivní, ale myslím si, že ministerstvo školství má úkol, aby nejlepší možné vzdělání dostalo co nejvíce lidí, ministerstvo zdravotnictví se snaží zajistit tu nejlepší lékařskou péči co nejvíc občanům a podobně.

O co se snaží ministerstvo kultury, když mi pan ministr vysvětluje, že problém našeho festivalu je v tom, že je pro lidi zdarma? A to byla dřívější podpora ministerstva našemu festivalu tak miniaturní, že se za ni nedalo pronajmout pódium ani na jeden den.

Ministerstvo nechce Bohemia JazzFest podpořit proto, že se na něm nevybírá vstupné. Podle jeho názoru tím pádem nejde o festival.

Tohle by možná dávalo smysl, kdyby Bohemia JazzFest dostával milionové granty a pak by nebyly peníze na akce, na nichž ministerstvu z nějakých důvodů záleží. Tak to ale není. Když jsem se pana ministra Baxy zeptal, jestli není zvláštní, že v odborné komisi sedí sami žadatelé grantů, kteří si je přidělí každý rok, odpověděl mi, že v České republice je málo odborníků. Hm, opravdu?

Na otázku, jak je možné, že Bohemia JazzFest dostane tak nízké ohodnocení od odborné komise, když přitom o festivalu v superlativech píší tak prestižní publikace jako The New York Times, The Wall Street Journal, Süddeutsche Zeitung, DownBeat, průvodce Michelin a francouzsko-německý kanál ARTE o něm dělá reportáže, odpověděl mi, že jsem dobrý na zahraniční média. To je samozřejmě naprostá hloupost, protože kdybych měl takovou moc, aby ta média psala, co si já jen tak vymyslím a přeju, nedělám jazz, ale hýbu světem jinak.

Podařilo se vám získat peníze na festival jinde?

Jak se říká, všechno zlé pro něco dobré. Už loni jsme spolu hovořili o tom, jak se ministerstvo kultury k festivalu postavilo. Na základě toho rozhovoru se nám ozvala spousta lidí, kteří nám chtěli pomoci. Nikdo z nich nám nemohl poskytnout miliony, ale doputovaly k nám stovky a desítky tisíc korun, které nám umožňují akci znovu uspořádat. Nesmírně si toho vážím a jsem rád, že pořád existují lidé s láskou k hudbě a schopností rozeznat opravdovou hodnotu.

Jak to podle vás dnes mezi lidmi s láskou k hudbě je?

Mám pocit, že hudba je dnes skoro ohrožený druh, a děsí mě, že většině lidí je to skoro jedno. Současné světové poprockové skladby jsou si v mnoha ohledech podobné, a proto daleko méně zajímavé, než byly před patnácti dvaceti lety. To si nemyslím jenom já, ale mnoho daleko povolanějších expertů i ti, kteří sledují, jak lidé používají internet a vyhledávače.

Jen tak namátkou, Taylor Swift se podle mě nemůže vůbec srovnat s Joni Mitchell, ale stejně prodala daleko více alb, vyprodala více stadionů a obdržela více cen Grammy.

My se na Bohemia JazzFestu snažíme představit hudbu, která je originální a současně vychází z tradice, má náboj, hravost, je mnohovrstevnatá, hudbu, v níž se se jazz, blues, folk, rock, latin, classical a world music nebojí vzájemné inspirace.

Splňuje Bohemia JazzFest představu, kterou jste o něm měl v roce 2005, kdy jste organizoval první ročník?

Mnohonásobně ji překonal. Má původní představa byla, že do fantastických kulis českých historických náměstích zasadím hudbu, která je stejně úžasná. Chtěl jsem, aby se nádherná, ale statická architektura spojila s živou moderní hudbou té nejvyšší úrovně. Nevěděl jsem, jestli to bude fungovat, ale hned na první ročník přišlo více než šestnáct tisíc lidí.

Dnes je to kolem osmdesáti tisíc, záleží na počasí. Na koncertech panuje pohodová atmosféra, která může vzniknout jen kombinací letního večera, nádherného prostředí a skvěle hudby.

Když si do vyhledávače na iVysílaní ČT dáte Bohemia JazzFest, objeví se vám koncerty Johna Scofielda, Charles Lloyd Quartet, Tuck&Patti a mnoha dalších. Můžete si sami udělat obrázek a hned také budete vědět, proč se tyhle koncerty vysílají i v Německu a Francii. Propagace Česka v zahraničí je už jen třešnička na dortu.

Koho z letošního programu bude dobré vidět?

Všechny, to mi věřte. V Praze vystoupí v kvintetu švédská zpěvačka Victoria Tolstoy. Nikdy tu nebyla a jsem přesvědčen, že slyšet ji zpívat bude velký zážitek. V Prachaticích a na Hluboké se představí americký klávesista Delvon Lamarr. Není mnoho lidí, kteří jsou schopni hrát jazz tak, aby to byl pořád jazz a současně byl přístupný širokému spektru posluchačů, které k tomu i tancuje. On to umí.

V Brně vystoupí Swift. Nikoli Taylor, ale Veronica. Slyšel jsem ji asi před pěti lety v New Yorku. Zpívá fantasticky jazz, ale dokonale ovládá i jiné žánry. V kapele, se kterou přijede, hraje i její přítel, bubeník Brian Viglione, který je jinak členem skupiny The Dresden Dolls.

O den později, tedy 16. července, vystoupí v Brně jiná výborná americká zpěvačka Andy James. V sestavě její kapely je mimořádný perkusionista Mino Cinelu, který hrál s Milesem Davisem. A stejný Mino Cinelu mě v roce 1986 na hudební škole v New Yorku učil rytmus. Od té doby jsem ho neviděl, a tak se na něj moc těším. Španělská kapela Javi Ruibal Quartet zase zahraje v Prachaticích i Brně.