Rockeři Kurt Cobain a Sid Vicious míří do Prahy. Jako hrdinové divadelní hry

Děj se odehrává během poslední noci života Kurta Cobaina. Dokončuje v ní dopis na rozloučenou (zastřelil se) a překvapí jej jeho hudební idol Sid Vicious (předávkoval se). Cobaina si zahraje Tomáš Dalecký, Sida Viciouse Daniel Kadlec.

Smilesova hra se na pražskou scénu dostává poprvé, navíc v autorem zrevidované verzi z roku 2021. Přeložil ji a režíruje Pavel Košatka, který se předtím ve stejných pozicích ujal rockového muzikálu Hedwig a její Angry Inch.

„Hedwig je barevná excentrická show, kdežto Kurt a Sid bude komorní činoherní jednohubka. Ale v obou dílech se skrývají obrovské emoce, téma životního zklamání a rozčarování, spojuje je i drsný humor. V Kurtu a Sidovi se však neschováme za živou kapelu nebo stroboskopy, tam divákům vše odhalíme v intimní, syrové podobě pouze se dvěma herci,“ srovnává režisér.

Košatka hru umístil pod dřevěné trámy zrekonstruovaného podkroví Malostranské besedy, kde se divadlo dosud nehrálo.

„Hra jde hodně na dřeň. Proto jsem chtěl, aby všem těm emocím byli diváci co možná nejblíže. Navíc její děj se autenticky odehrává v podkroví, beru tedy půdu Malostranské besedy jako svým způsobem třetího herce a jsem nadšený, že tak krásný prostor můžeme oživit divadlem,“ vysvětluje.

„Kurt a Sid zemřeli mladí, takže jsme jejich představitele vybírali z mladých hereckých talentů, kteří by své předlohy připomínali především svou energií. Měli jsme šťastnou ruku. Tomáš Dalecký i Daniel Kadlec jsou skvělí partneři pro sebe navzájem i pro mě. Myslím, že diváci budou nadšení, kolika hereckého charismatu se v tak intimním prostoru dočkají,“ tvrdí Košatka.

Kurt Cobain a Sid Vicious se nikdy osobně nesetkali. Jejich setkání se zrodilo pouze v hlavě autora hry Roye Smilese.

„Potřeboval jsem někoho, kdo měl podobný sebezničující osud, aby mohl oslovit Kurtovu racionální stránku. Kurt byl navíc posedlý Sidem, například pod Sidovým skutečným jménem Simon Ritchie se ubytovával v hotelech. Myslím, že mu mohl rozumět jen další feťák,“ poodhaluje Smiles svou inspiraci.

„Smrt Kurta Cobaina mnou hluboce otřásla. Po Beatles je Nirvana jedinou kapelou, která mě kdy zasáhla. Zároveň jsme toho s Kurtem měli mnoho společného. Oba jsme byli ve škole šikanovaní a měli jsme nevlastní rodiče, kteří nás nechtěli mít doma. Také jsme vyrůstali v chudém dělnickém prostředí. Fascinovalo mě, jak někdo tak moudrý a znalý rokenrolové mytologie podlehne sebedestruktivním klišé,“ pokračuje Smiles.

„Hru jsem dlouho odkládal, začal jsem na ní pracovat až tři roky po Kurtově smrti (1994), protože jsem nechtěl být neuctivý, ale nakonec mě přemohla potřeba ji napsat. Říkal jsem si, že když jsem byl většinu života šikanovaný, musím se zastat člověka, který byl slávou a společností utýrán k smrti. Myslel jsem si, že jsem se narodil proto, abych o něm psal,“ uzavírá Smiles.