Článek
Do roku 2019 jste působili jako duo Hlaskontrabas. Proč jste se rozhodli rozšířit ho na oktet, tedy čtyři zpěváky a čtyři kontrabasisty?
Tichý: Zpočátku to byla zvědavost. Zajímalo nás, jak by to znělo, kdyby looper, který jsme ve dvojici používali a který v reálném čase umožňuje ve skladbách vrstvit další hudební i vokální fráze, nahradili lidé. Duo Hlaskontrabas nicméně existuje dál.
Ahmedová: Nápad vznikl v autě cestou na koncert. Říkali jsme si, že by bylo pěkné, kdyby nás hrálo víc. S nadsázkou jsme začali pracovat na představě o desítkách hlasů a kontrabasů, až jsme se dostali k realističtějším dvaceti, abychom po dalším ubírání skončili na čtyřech hlasech a čtyřech kontrabasech.
Změnilo to vaši tvorbu?
Ahmedová: Změnilo to především náš zvuk. V první fázi oktetu jsme ostatně hráli v osmi lidech výhradně vlastní skladby, které jsme předtím hráli ve dvou. Přearanžovali jsme je a ukázalo se, že takový zásah unesou.
Pokud jde o nové skladby, které poté vznikaly, o jejich napsání jsme se podělili s dalšími autory, kteří už věděli, že skládají pro oktet. Interpretace v osmi lidech vyžaduje precizní práci, ale odměnou je krásný souzvuk osmi nástrojů. Jako nástroj přitom počítám i hlas.
Luděk Fiala, zpěvák a kytarista skupiny Decline: Od Petra Muka vím, že hudba skutečně léčí
Proč jste se rozhodli nahrát album?
Ahmedová: Oktet byl zpočátku experiment. První koncerty však dopadly skvěle a nás to nabilo nadšením pokračovat. Potom nás napadlo požádat autory, které máme rádi, aby pro nás napsali nějaké skladby. Nápad to byl dobrý, ale brzy jsme si uvědomili, že po nich samozřejmě nemůžeme chtít, aby to dělali zadarmo. A problém byl na světě.
Přemýšleli jsme, jak oktet financovat. Začali jsme se pídit po zdrojích, a nakonec jsme zažádali o Norsko-islandsko-lichtenštejnský grant, který je podmíněn tím, že do projektu, na který ho udělí, žadatel zapojí i umělce ze zemí, které má v názvu. Dostali jsme ho, a vlastně to, že budeme moci pracovat s tvůrci z dalších zemí, pro nás byla příjemná a osvěžující výzva.
Tichý: Věděli jsme navíc, koho oslovíme. Ze svých koncertů ve světě znám některé tvůrce osobně a vím, co od nich mohu čekat. Z toho jsme vycházeli. Původní představu jsme pak ještě rozšířili.
Jaké měli autoři z Norska, Islandu a Izraele, které jste oslovili, zadání?
Ahmedová: Skladba neměla být delší než deset minut, neměla mít text, měl v ní být prostor pro improvizaci a žádný hlas nebo kontrabas neměl být sólový. Skoro nikdo to ale nedodržel.
Tichý: Asi kvůli tomu, že jsme pokaždé s uvedením těch požadavků dodali, že na nich nelpíme. A myslím, že to bylo dobře. Na desce jsou například dvě skladby s textem. Jedna měla v původní verzi šestnáct minut a my ji zkrátili na jedenáct. No a moc prostoru pro improvizaci v nich vlastně není. Petr Wajsar nám dokonce dodal grafickou partituru, což je věc poměrně neobvyklá. Znamená to, že na papíře nejsou noty, ale různé křivky, linie, které nás vedou.
Hlaskontrabas Oktet v plné síle
Jak jste se ocitli na Islandu, kde jste skladby připravovali pro nahrávání?
Tichý: Naše produkční Hanka Blažková tam nějaký čas působila, měla kontakty a napadlo ji, že by bylo reálné na Islandu odehrát nějaké koncerty. Tomu předcházela rezidence, kdy za námi každý den přijížděl jeden ze severských autorů skladeb. Pracovali jsme na provedení a interpretaci.
Kde jste žili?
Tichý: Na severu Islandu ve vesnici Siglufjörður. Je tam jediná kavárna, která zavírá ve tři odpoledne, jinak nic. Pobývali jsme tam v srpnu, bylo pochmurno, a to byl ideální čas na to, být zavřený v podkroví kostela, kde jsme zkoušeli.
Jediné, čím jsme se rozptylovali, bylo koukání na krásné hory kolem. S kolegou Ondrou Komárkem jsme se šli jednou vykoupat do tamního vodopádu, zajeli jsme se vykoupat i do horkých pramenů, ale většinu času jsme se věnovali zkoušení a tvorbě.
Ahmedová: Kluci bydleli v bytech po dvou a my čtyři holky v jednom domečku. Když se nezkoušelo, byl každý v té ztichlé krajině v podstatě jenom sám se sebou. Můžu říct, že každé z nás holek se tam otevřelo osobní těžké téma. Mnohem lépe jsme se poznaly. A to asi i celkově mezi muzikanty, což je pro působení v kapele důležité. Je to na hudbě slyšet.
Znamená vydání vaší první desky ubezpečení pro příznivce osobité hudby, že na scéně zůstáváte dál?
Tichý: Ano. Víme ale zároveň, že koncertů nebude moc, protože u nás není tolik míst, na kterých by tak velké těleso mohlo hrát. Chtěli bychom se také zkusit ukázat v zahraničí, snažíme se na tom pracovat.
Ahmedová: Křest alba proběhne formou společného poslechu s občerstvením v pondělí 29. dubna v pražském kině Kavalírka. Bude to hezký večer, který je pro veřejnost.
Písničkářka Bára Zmeková: Natáčela jsem v gotické budově. Některé zvuky uvnitř mě zaskočily
