Režisér Jiří Nekvasil: Ke Smetanovu dílu cítím obdiv

Kdy vznikla myšlenka na smetanovský cyklus?

Bylo to v roce 2014 při přípravě inscenace Čertovy stěny. Tehdy jsme se s dirigentem a hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského Robertem Jindrou nadchli pro myšlenku připravit do roku 2024 nové inscenace všech dokončených Smetanových oper. A v jeho jubilejním roce je mít na repertoáru.

V naplňování toho záměru jsme pokračovali i s Jindrovým nástupcem ve funkci, dirigentem Jakubem Kleckerem, a cyklus jsme dovršili se současným ředitelem opery Markem Šedivým.

Tři nejstarší inscenace, Čertova stěna, Braniboři v Čechách a Tajemství, se vrátily na repertoár v obnovených premiérách s obměněným obsazením.

Takže šlo o dlouhodobý plán, který se promítl do dramaturgie šesti sezon. A sedmou jsme smetanovskému cyklu podřídili téměř celou. Kromě inscenací jsme společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava vyprodukovali i dvě výjimečná poloscénická provedení Libuše s dirigentem Robertem Jindrou za účasti Pražského filharmonického sboru.

Jde o první smetanovský cyklus v historii NDM?

Nikoli, je již čtvrtý. Poprvé ho realizoval před sto lety první šéf ostravské opery Emanuel Bastl. Druhý se uskutečnil v roce 1956 a třetí v roce 1984, kdy ho realizovalo naposledy i pražské Národní divadlo. Od té doby se o to žádný operní soubor u nás nepokusil.

Po roce 1989 se Smetanovy opery, s výjimkou Prodané nevěsty, obecně hrají podstatně méně. To se snažíme tímto cyklem napravit a Rok české hudby je v tom samozřejmě velkou výzvou.

Jste režisérem čtyř titulů cyklu. Čím je pro vás Smetana zajímavý?

Můj vztah ke Smetanovi začal už v dětství, když jsem statoval v Prodané nevěstě a Hubičce. Později jsem byl i zbrojnošem v Daliborovi a jedním z Braniborů v Čechách. Měl jsem tak možnost tato díla dobře poznat.

V čase gymnaziálním mě okouzlilo Tajemství. I když jsem v něm nehrál, viděl jsem ho několikrát a naučil se ho zpaměti. Když jsem studoval operní režii na pražské HAMU, zastával jsem takzvaně progresivní názor, že to nejlepší, co můžeme pro Smetanu udělat, je nehrát ho. Po čase se k němu vrátit s čerstvýma očima, myslí a srdcem, se záměrem brát ho ne jako povinnost, ale radost a svátek.

Při jeho inscenování je důležité si uvědomit, že každá opera je naprosto jiná. Nelze k nim přistupovat s jednou šablonou. A také, že to nejdůležitější se odehrává uvnitř příběhů. Žánr a příběh je třeba důsledně přečíst i respektovat, ale smysl hledat za ním. Takto se svými spolupracovníky hledám nejpřesvědčivější divadelní jazyk, aby každá opera mluvila k dnešním divákům.

Cítím velký obdiv k celému Smetanovu dílu. Osobně jsou mi nejvzdálenější Dalibor a Libuše, kde vidím problém v libretu. A jsou to jediné dvě Smetanovy opery bez humoru. Ze zbývajících nedokážu vybrat nejoblíbenější.

Měl jsem štěstí, že jsem mohl režírovat sedm jeho oper, kromě Libuše, a to v Národním divadle v Praze, v ostravském NDM i na scéně koprodukčního partnera naší Prodané nevěsty, ve Slovinském národním divadle Opera a Balet v Lublani.

Ohlasy kritiky na první uvedení cyklu jsou vstřícné. Jak ho přijali ostravští diváci?

Divácké přijetí bylo také velmi příznivé. Jsou diváci, kteří navštívili celý cyklus, a jsou i takoví, kteří hrdě avizovali, že přijdou i na druhý.

S každým dalším představením se v hledišti vznášel nepopsatelně krásný duch pospolitosti a hrdosti. Na Smetanu a jeho opery, také na Ostravu a naše divadlo. Každé představení se dočkalo vřelých ovací. Doufám, že takto povznášející atmosféru zažijeme i v květnu.

Jaké máte na smetanovský cyklus ohlasy ze zahraničí?

Přivést do Ostravy zahraniční publikum a upozornit je na jedinečnost Smetanova odkazu, bylo jedním z našich cílů. Máme podchyceno celkem třicet devět návštěvníků ze zahraničí, nejen operních kritiků. Všechny recenze smetanovského cyklu jsou zveřejněny na našich webových stránkách. Za všechny bych rád ocitoval dvě. Oba kritici byli přítomni celému cyklu.

Nikolas Payne, bývalý ředitel operních domů Royal Opera, Covent Garden a English National Opera v Londýně a ředitel organizace Nicholas Opera Europa: Tento ambiciózní, mnoho let připravovaný projekt byl vskutku velkolepý. Soubor umělců, ve kterém se všichni vzájemně doplňovali, prokázal, že Smetana byl vrcholným hudebním dramatikem. Vždy zkoumal pravé lidské emoce. Jeho komedie nikdy neklesají k frašce, ale odhalují bolest skrytou za smíchem; stejně jako u děl Mozarta.

Byla pro mne čest sdílet tato představení se znalým a nadšeným publikem. Vážím si i poučného programu k inscenacím, dramaturgických úvodů Juraje Bajúse v angličtině před představeními, dvojjazyčných titulků a nádherné knihy libret s novými anglickými překlady. Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024 má úroveň šířit odkaz tohoto skladatele po celém světě.

Sir Brian McMaster, emeritní generální ředitel operního domu Welsh National Opera a ředitel mezinárodní přehlídky Edinburgh International Festival: Slyšet skladatelova díla v pořadí, v jakém byla napsána, je velmi přínosné. To platí zejména pro Smetanovy opery, protože každá z nich je úplně jiná. Vidět je popořadě je neskutečně příjemné, protože to jsou famózní díla.

Úroveň inscenací byla v Ostravě vyšší, než jaká často bývá ve velkých mezinárodních operních domech. Úroveň dirigování, zpěv sboru, ucelenost inscenace, přednes slova a práce sólistů s textem v kombinaci s kvalitou jejich hlasů, to vše dalo vzniknout osmi skutečně nezapomenutelným večerům. Slyšet je na vlastní uši byl doopravdy obohacující zážitek.

Co přineslo setkání se Smetanovými operami ostravskému souboru?

Jedním ze záměrů cyklu směrem do českého operního života bylo otevřít prostor nové generaci smetanovské pěvecké interpretace. Dát jí příležitost. Nastudování se tak stalo výzvou pro řadu nejen domácích pěvců a pěvkyň. V padesáti devíti rolích jich debutovalo třiasedmdesát. Celkově se pak na prknech našeho divadla od roku 2014 odehrálo sto dvacet dva debutů v konkrétních rolích.

I pro orchestr a sbor je intenzivní setkání se Smetanovými operami mimořádným úkolem. Smetana je hráčsky velmi náročný a vyžaduje velkou koncentraci. Pro celé divadlo představoval smetanovský cyklus velkou uměleckou, produkční i marketingovou výzvu. Ale každá výzva a její naplnění jsou obohacující zkušeností a inspirací pro další cestu.

Jaké bonusy jste pro diváky celého cyklu připravili?

Za největší bonus považuji samu možnost vidět během devíti dnů všech osm dokončených Smetanových oper v kvalitní interpretaci, což tu dlouho nebylo a zase dlouho nebude.

Speciálním bonusem květnového cyklu je vypravení čtyř mimořádných vlaků, které diváky dopraví z Prahy na čtyři vybraná představení a po nich je zase odvezou zpět do Prahy.

Zastávky jsou v Kolíně, Pardubicích, České Třebové a Olomouci. V Ostravě lze vystoupit i na stanici Ostrava – Stodolní, odkud je do Divadla Antonína Dvořáka pěšky nejblíže.

Provázejí uvedení Smetanových oper i další akce?

Chtěl bych zmínit souborné knižní vydání libret všech osmi Smetanových oper v česko-anglické verzi. Libreta jsme nechali do angličtiny nově přeložit. Kniha obsahuje rovněž krátké studie o jednotlivých operách a stručné životopisné medailonky libretistů. Nic takového tu dosud neexistovalo.

V limitované edici tří set kusů jsme v originální grafické úpravě a s ilustracemi Marka Pražáka vydali nádherný fejeton Leoše Janáčka Tvůrčí mysl věnovaný Bedřichu Smetanovi. Rovněž i v anglickém překladu. Na téma Janáček – Smetana?! … jsme uspořádali debatu s muzikologem Jiřím Zahrádkou, z níž vznikl záznam pro Český rozhlas.

V předvečer zahájení druhého cyklu, 3. května, proběhne debata s Pavlem Kosatíkem, autorem nové životopisné knihy o Bedřichu Smetanovi. A 8. květen, což je volný den cyklu, přinese kavárenské povídání o Smetanovi s mladými muzikology a vedením opery.

Před odpoledním představením Libuše odhalíme na rodném domě v ulici Českobratrská pamětní desku ostravskému rodákovi, tenoristovi Richardu Kublovi, který žil v letech 1890 až 1964.

Proslavil se zejména v zahraničí, ale zpíval i v Ostravě. Smetanovy opery byly součástí jeho bohatého repertoáru.