RECENZE: Zatím je to dobrý. Harlej nekalkuluje, prostě nabízí další pecky

Novinka Zatím je to dobrý dopadla také dobře. Není tak silná jako její předchůdkyně, ale Harlej si na ní upevnil pozici.

Příští rok tu tahle pražská kapela bude třicet let. Své směřování si určila hned s prvním albem Aj mena ou bejby hel (1995), které je v její diskografii nejspíš nejslavnější. Později přicházela s lepšími či méně dobrými počiny, zásadně ale kvalitativně moc nevybočovala. Je to pravověrná rocková kapela těžící z hard rocku, tuzemského bigbítu a jasné melodiky.

Zatím je to dobrý je její čtrnácté album. Není třeba, aby na něm posluchače či kritiky přesvědčovala, že její členové jsou vyzrálí muzikanti, ani že zpěvák Tomáš Hrbáček je ve studiu mnohem jistější než naživo a jeho výraz charakter Harleje už mnoho let zásadně spoluvytváří. Šlo jen o to napsat a nahrát písničky, které v sobě budou mít dostatek nápaditosti, přitažlivosti i melodie, aby se mohly rovnat s těmi nejlepšími staršími.

Po prvním poslechu desky se silné vlastnosti novinky nevyloupnou rovnou, naopak je třeba na ně alespoň jedno další přehrání počkat. Dobrý rokenrol se nicméně poslouchá opakovaně, někdy pořád dokola, takže v tom problém není.

V úplné kráse se pak vyjeví třeba zajímavě vystavěný refrén i sólo v úvodní stejnojmenné písni, přitažlivý riff v následující Můžeš mít, lehkost soundu v Tak mi zavolej, hezký text v poněkud tradiční baladě Svatební košile, odpich v Osmi statečných či lehkost a zpěvnost v závěrečné Zejtra bude líp.

Méně příjemné jsou chvíle, kdy se dostavuje pocit, že se Harlej trochu opakuje, což ale po tolika deskách není neobvyklé, nebo když se v textu objeví víc frází, než je u tohoto žánru běžné. To se týká například písniček Nech to bejt nebo Pořád stojím na nohou.

Harlej je kapela, která pořád skládá smysluplné skladby. Každá z nich je šíp poslaný přímo či poblíž dychtivého srdce rockového fanouška.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Zatím je to dobrý - Harlej, Smutku dávám sbohem - Harlej [CD]