RECENZE: Z hlučného extroverta tichým pozorovatelem. Duff McKagan koncertoval v Brně

V první půli devadesátých let se vrhl na čistě autorskou tvorbu, jež nezapřela rock’n’rollového ducha, ozvuky punku a seattlovského grunge. Dnešní McKagan je však zcela jiný. Společně s druhou sólovkou Tenderness (2019) a stejně tak se třetí, aktuální deskou Lighthouse z loňského roku se pustil do plavby v textově introspektivnějších a hudebně decentnějších, méně divokých vodách.

Srdcem celého koncertu se stala McKaganova elektroakustická kytara doprovázená ansámblem dvou elektrických kytar, baskytary a bicích, tu a tam se dostaly ke slovu klávesy. McKagan zahájil večer v pomalém tempu skladbou Forgiveness a dal tak najevo, že se vystoupení ponese spíše v komornějším duchu a přemýšlivé náladě. Polovinu koncertního setlistu tvořila desítka kousků z jeho posledního řadového alba.

Vynikla z něj obzvláště píseň I Saw God On 10th St, příjemně gradující od folkového základu k ostrému punk rocku, něžná balada Tenderness, poklidná, avšak ke zpěvu nutící Holy Water nebo sugestivní Lighthouse volající po světlu v temnotách. Mnohé kusy zahajovala hlavní hvězda večera výhradně partem kytary a zpěvem, čímž odkrývala písničkářský základ svých skladeb.

Výrazný kontrast k baladickým písním v pomalém či středním tempu nastal v momentě, kdy se McKagan chopil elektrické kytary.

V rychlém sledu za sebou pak naservíroval posluchačům čtveřici řízných a živelných pecek, které kromě jeho autorské tvorby čítaly také I Fought The Law, rebelantskou písničku kapely The Cricets z konce padesátých let, již proslavili svou punkovou úpravou o dvacet let později The Clash, a You Are Crazy, cover od Guns N‘ Roses, který v živém provedení působil výrazně syrověji než originál z roku 1987.

V kontextu jemnějšího a akustičtěji pojatého repertoáru šlo o sympatické rozčeření vod. Značného ohlasu se dočkala také zdařilá coververze skladby Heroes od Davida Bowieho, kterou Duff McKagan zveřejnil na konci letošního září.

Ke starším kusům z vlastní dílny odkázal například zadumanou skladbou Wasted Heart, vydanou pod štítkem své hardrockové sestavy Loaded, nebo Don’t Look Behind You s výbornou prodlouženou dohrou, které vévodil dokonale sladěný dvojhlas dvou elektrických kytar. Díky svému zařazení do pozice závěrečné tečky působila dojmem poselství, jež umělec předává přítomným posluchačům do nadcházejících dní i let z vlastních životních zkušeností.

Duff McKagan dokázal, že mu role zralého tvůrce i zamyšleného pozorovatele života a vlastní duše sluší. Jeho propracované, avšak hudebně jemnější a intimní písně v sobě skrývají upřímnost a ryzost. Nejsou nablýskaným lákadlem pro velká pódia a široké posluchačské masy, ale lahůdkou pro klubové scény a ty, kdo chtějí poslouchat.