RECENZE: Wajsarovo a Petrovo zpívající violoncello

Skladatel, vokalista, klavírista i kytarista Petr Wajsar je ve své hudební kariéře rozkročený mezi takzvaně vážnou a nevážnou hudbou, včetně té elektronické. Na svém kontě má Českého lva za hudbu k filmu Hastrman, Cenu Alfréda Radoka za muzikál Pornohvězdy, ale i operu Tramvestie a řadu symfonických, komorních i vokálních kompozic.

Violoncello je blízké lidskému hlasu a koncert nezapře Wajsarovu vokální zkušenost vedoucího souboru Skety. Jeho cello zpívá, a to v mnoha pestrých podobách. Od té sametově vemlouvavé až po drsné klouzavé sestupy znějící jako fujara.

Wajsar využívá hojně flažoletové techniky, glissanda, pizzicata i bubnování prsty na ozvučnou desku a hmatník nástroje.

Není to však autorská exhibice, ale sugestivní proud hudby, divoce dravé i zklidněně vyprávějící. Technika loops neboli smyček, krátkých rytmicko-melodických úseků, které po sólistovi opakuje a rozvíjí orchestr, umožňuje vést sólistovi s tělesem zaujatý dialog.

Hráčsky náročné dílo přednesl koncertní mistr violoncell České filharmonie a vynikající sólista Václav Petr s virtuozitou a dokonalým pochopením pro specifiku díla, v němž splynul s Wajsarovou touhou předvést violoncello v celé jeho zvukové kráse. Koncert hrál zpaměti, což mu umožnilo ještě větší koncentraci na výraz i kontakt s orchestrem.

Česká filharmonie s dirigentem Ingo Metzmacherem, který má se soudobou hudbou velké zkušenosti, mu byla dokonalým partnerem a blýskla se i v řadě neobvyklých hráčských technik. Své hráčské mistrovství i muzikalitu prokázal Václav Petr i v přídavku Sonáty č. 3 Ballad Eugèna Ysaÿe.

Kromě Wajsarovy premiéry zazněl i symfonický Památník Lidicím Bohuslava Martinů v krásném zvuku smyčcové i dechové sekce.

Druhá část koncertu patřila Páté symfonii P. I. Čajkovského. Česká filharmonie má z nedávného nahrávacího projektu všech Čajkovského symfonií tuto hudbu zcela v krvi. Metzmacherovo pojetí nepostrádalo zajímavé dynamické i tempové detaily, nicméně provedení Páté symfonie Českou filharmonií se Semjonem Byčkovem se mu překonat nepodařilo, a to po technické ani výrazové stránce.