RECENZE: Vánoční koncert Marie Rottrové. Nejen písně a nostalgie jej učinily výjimečným

Zahájit koncert ve sportovní hale, kam přijdou tisíce lidí, kteří chtějí slyšet hlavně největší hity, rozsáhlým úvodním slovem trvajícím asi osm minut a následně Vánoční mší s délkou pětadvacet minut chce velkou dávku dramaturgické odvahy.

Marně přemýšlím, která z hvězd populární hudby by si to chtěla, natožpak mohla dovolit, aniž by to vyvolalo rozpaky.

Marii Rottrové se však podařilo publikum strhnout i tímto netypickým úvodem, její vzpomínky na rodný Hrušov, ze kterého dnes zůstal stát jen tamní kostel, byly dojemné a krásné, stejně jako projekce fotografií z těch míst. Vánoční mše pak byla skvělým a velmi záživným úvodem večera.

Rozsáhlá kompozice, kterou napsal tatínek zpěvačky, skladatel Vladimír Rotter, provázela Rottrovou po celé dětství strávené v hrušovském kostele. Důvěrněji ji pak znají už jen majitelé alba Vánoční čas z roku 1997. 

Nynější provedení mše bylo její skutečnou koncertní premiérou s velkým symfonickým tělesem. Navíc ji doprovodil nejoceňovanější dětský sbor v Česku Permoník. Sólových partů se zhostili sopranistka Veronika Rovná a tenorista Vladimir Javorský.

Série několika slavnostně laděných a chytlavých písní ve stylu klasických koled působila mimořádně svěžím dojmem. Až je škoda, že tato kompozice je opomíjena a není běžně zařazována do repertoárů sborových a orchestrálních vánočních koncertů.

Marie Rottrová patří k interpretům, kteří měli po celou svou kariéru štěstí na autory, což v případě umělců středního proudu není běžné. Už jen seznam odehraných písní (na konci tohoto textu) naznačuje, na kolik mimořádně kvalitních skladeb se vůbec nedostalo.

Má jich v repertoáru tolik, že by její koncert musel trvat několik hodin, pokud by měl přinést dostatečně ilustrativní retrospektivu. Program měl řadu nezapomenutelných momentů, tím možná nejsilnějším byla píseň S tím bláznem si nic nezačínej, kterou Marie Rottrová kdysi dávno nahrála s Pavlem Bobkem.

Duet si s ní v Ostravě zazpíval člen doprovodné kapely Petr Valášek, jehož hlas je až neuvěřitelně podobný hlasu Pavla Bobka. V tu chvíli se zdálo, že duše legendárního zpěváka byla v sále skutečně přítomna, a publikum to svým aplausem dalo náležitě najevo.

Marie Rottrová patří k interpretům, kteří si zakládají na kvalitním hudebním doprovodu a sama dnes už nevystupuje bez své kapely Septet Plus. A ví proč. To, jaké vibrace dokáže skupina dodat písním jako Dnes plač nebo Muž č. 1, které jsou na původních nahrávkách zatíženy příliš dobovým zvukem, bylo obdivuhodné.

Kdo vyrůstal na hudbě Marie Rottrové, nemohl se u některých silných momentů koncertu ubránit pohnutí. To ale neznamená, že by šlo jen o hudbu pro pamětníky. Rozzářené oči řady velmi malých dětí i teenagerů, kteří na koncert dorazili, toho byly jasným důkazem.

Už dlouho jsem nezažil koncert českého umělce s tak působivými projekcemi. Ať šlo o ukázky z dobových videoklipů, animace sněhových vloček a vánočních motivů či chvíle, kdy se obrazovky proměňovaly v obrazy se starožitnými rámy. Je obdivuhodné, kolik péče a příprav realizátoři projektu věnovali, byť je určen pouze pro dvě produkce v Ostravě a v Praze.

Když zpěvačka před třinácti lety oznámila konec kariéry, její kolegové ji varovali, že dlouho nevydrží sedět doma. A měli pravdu. To, že bez zpívání nemůže žít, si uvědomila teprve po několika letech odpočinku a je třeba jí za přehodnocení názoru poděkovat.

Na to, že oslavila již třiaosmdesáté narozeniny, jí hlas slouží až neuvěřitelným způsobem. Jako by šlo o něco nadpřirozeného.

Marie Rottrová je prostě fenomén, který nemá na české poměry konkurenci. Přesvědčit se o tom budou moci i návštěvníci druhého Vánočního koncertu, který se stejným programem zopakuje i 22. prosince v pražské O2 areně.