RECENZE: Traktor žádá více kol, potom už sviští

Když si posluchač v roce 2011 pustil album Tmel, hned si musel zamilovat písně Láskožrouti nebo Bludičky. Pokud si o dva roky později přehrál desku Alcatra’n’z, zamiloval se do písniček Defenestrace nebo Když dojdou náboje a vzduch.

Na kolekci Artefuckt (2016) jej rychle a snadno ulovily Letokruhy nebo titulní píseň, na následující Šachoffnici (2018) skladby Transfúze či Horizont, na Sedmé straně kostky (2021) pak Lucid a Testament. Jestliže si ale jednou nebo dvakrát přehraje novinku Jungle XXI, nenajde žádnou tak výraznou.

Jistě, může to vypadat jako vyklízení pozic, malá rezignace na nosné melodie. Opak je však pravdou. Zmíněné album začne své skvosty odhalovat po více posleších, aby po čase bylo snadné dojít k závěru, že je velice vyrovnané a všechny písně na něm dosahují vysoké žánrové úrovně.

Je to propracované dílo, jež striktně dbalo na to, aby bylo co nejlepší po profesní stránce. Pracuje s ideou, že taková kvalita později odhalí i neopomenuté melodické tahy, které se zprvu ztrácející v produkci. Deska má moderní rockový sound, výtečně znějí kytary, příjemný je zvuk bicích a oproti minulým počinům se zlepšil zpěvák Martin Kapek.

Metodu k tomu zvolil v podstatě jednoduchou. Na svůj hlas teď tolik netlačí, v písních se naopak dobírá komfortních poloh, což mu umožňuje zpěv řádně rozeznít a mít přitom pod kontrolou intonaci, frázování i potřebný rockový výraz.

Jak již bylo řečeno, deska je to vyrovnaná. Oproti těm předešlým neobsahuje ani písničky, které by při své absenci nejspíš hudební historii nechyběly. Na minulých albech se přitom vždy jedna taková objevila.

Lehčím tématem i podáním by si o to možná mohla říct skladba Vivat festival, ale v jejím případě je třeba brát v potaz, že Traktor je rocková kapela se vším všudy, tedy i se znalostí atmosféry a kouzla letních hudebních festivalů. Nadto v textu připomíná slavný americký festival Woodstock, což je věc záslužná.

V dalších textech se snaží o hlubší úvahy o současné době a různá podobenství. Možná jsou slova a obraty někdy trochu překombinované a složité, ale Traktor si takovou cestu zvolil, pročež není třeba ji zavrhovat. Když rocková kapela přináší posluchačům podněty k úvahám o současném dění, je to spíše dobré.

Majstrštykem alba je závěrečná píseň Jungle XXII. Je dosud nejbarevnější, nejvíce zaranžovaná a nejčlenitější z těch, které kdy kapela napsala. Napovídá, kam by se jednou mohl Traktor na své hudební cestě dostat.