Thom Artway: Trhám mraky

Článek

Jeho první album Hedgehog (2016) i následovník All I Know (2018) disponují anglickými texty. Na prvním je Thom Artway, vlastním jménem Tomáš Maček, zastižen v roli písničkáře majícího za sebou poctivé hraní za slunka i deště pod širým nebem i první úspěchy v kontextu zdejší scény. Na druhém už se od ryze písničkářského zvuku odsunul a namířil do velkého světa středního proudu.

Na debutovém albu byl v povětšinou pomalých písních melancholický. Na druhé desce k tomu měl sklony také, ale zkusil to i jinak. Prvotní folkové pojetí aranžérsky rozšířil a tu a tam dostala kolekce větší vůli a drajv.

Novinka Trhám mraky je od samotného začátku zvukově promyšlená a aranžérsky dotažená. Na jasný písničkový základ Thom Artway a jeho producentští spolupracovníci (Beata Hlavenková, Lukáš Chromek a Honza Balcárek) nanesli zvukové pomyšlení a vystavěli tak písničky, které už jsou vzdálené Artwayovu prvotnímu folkovému přístupu.

Thom Artway: Překvapilo mě, kolik Američanů na nás přišlo

Kultura

Tepe v nich teď jiný život. A je jedno, jestli zrovna mají popového ducha, vede je elektronický sound, anebo se v nich více prosazují vlivy hudby šedesátých let, která je na desce coby profesní vklad nejpatrnější.

Originální zvuk ale Thom Artway na novém albu nenašel. Koktejl vlivů jím rozhodně není, a nepřibližuje ho k němu ani skutečnost, že svým projevem tu a tam připomene někoho jiného. V Buď se mnou a Tobogánu snadno kapelu Kryštof, v Trhám mraky Mig 21, jindy svou výrazovou rozvahou třeba Davida Stypku.

První vlastní česky zpívanou písničku Nezapomenout vydal v září roku 2021. Odstartoval tehdy novou etapu své umělecké jízdy a jeví se, že to byla dobrá volba. Ne že by byl dokonalý textař, v rýmech se přece jenom tu a tam nějaká těžkost objeví.

Obecně ale on a jeho spolupracovníci napsali texty, které obstojí. Nadto je z nich cítit naděje pro lepší příští, protože z každého je patrné, že není jen nutným doprovodem k hudbě, ale že písni vdechuje nezanedbatelný obsah.

I díky tomu není na albu skladba, bez které by se na první poslech obešlo. Jsou na něm naopak takové, jež vstupují pod posluchačovu kůži ne proto, že by byly vlezlé, ale z toho důvodu, že v sobě mají příjemnou noblesu. Písně Na vlnách, Za Staromákem, Zavolej, Nebedálky, Chrám i Barevné město patří k těm, u nichž se rádo dostaví nutkání chtít si je poslechnout opakovaně.

Cesta Thoma Artwaye ke třetí desce trvala pět let. Je to dlouhá doba, nicméně mělo-li vzniknout album, které ani přes změny nezradilo již prověřený hudebníkův talent, stálo za to počkat.