Článek
V prvním díle se jako sólisté představili violistka Eva Krestová a houslista Jan Fišer. Do Mozartovy skladby vstoupili spolu s orchestrem energickým a zpěvným Allegrem a už od prvních okamžiků byla patrná jejich pečlivá příprava a souznění ve všech detailech.
V přemýšlivém Andante, skladatelově vyznání zemřelé matce, vedly ušlechtile znějící sólové nástroje měkce hřejivým tónem láskyplný rozhovor. Orchestr s nimi jemně souzněl. Mozartovsky hravé Presto předvedlo sólistickou virtuozitu a dokonalou souhru.
Do Čajkovského Patetické vstoupil orchestr niternou a subtilní hrou. Ta se záhy rozvinula po dramatických epizodách nenaplněné touhy, nejistoty a zmaru do zpěvně hrané lyrické myšlenky. Hudba nabývající na síle výrazu vyústila do pianissima, symbolu usmíření.
Česká filharmonie se sirem Simonem Rattlem
Ve druhé větě téma bezstarostně posmutnělého valčíku, přerušeného výkřiky osudu v žestích a dřevech, znělo pod delikátními, ale účinnými gesty dirigentky jako zvuk lidského hlasu.
Precizně znějící orchestr se v plynulém proudu tónů dramaticky zvedal k výšinám, aby vzápětí utichl v bolesti.
V takřka divadelně dramatickém kontrastu rozvinula Stutzmannová z jemně nadýchaného začátku třetí věty živelné a strhující scherzo, jež orchestr zvládl v pochodově zběsilém tempu technicky a výrazově dokonale. V závěrečném tragickém epilogu dirigentka modelovala temnou, až téměř děsivou hlubinu života.
Nathalie Stutzmannová s Českou filharmonií dokázala hrou s barvami orchestru a promyšlenou dynamikou odhalit v Čajkovského díle strukturu hudebního dramatu a strhnout publikum k nadšeným ovacím.
| Česká filharmonie a Nathalie Stutzmannová |
|---|
| 11. října, Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení: 95 % |
Variace v listopadu rozezní Karlovy Vary
RECENZE: Lukáš Vondráček opanoval Rudolfinum
