RECENZE: Skupina The 1975 vzala fanoušky k sobě domů

Podle zpěváka Mattyho Healyho byl jejich název inspirován čmáranicemi, které našel na zadní straně knihy Na cestě amerického spisovatele Jacka Kerouaca. Hned s vydáním prvního alba v roce 2013 bylo evidentní, že se zrodila pozoruhodná kapela.

Prošla obdobími, kdy byla staršími posluchači i kritiky vnímána jen jako další kopie britpopových formací z devadesátých let, ale současně se stala tou, kterou milují dívky, což je obvykle důkazem generačního přijetí. Podporuje komunitu leseb, gayů, transsexuálů i bisexuálů a není jí jedno, jak lidé žijí.

Demonstrací jejích společenských postojů byl loňský polibek Healyho a baskytaristy Rosse MacDonalda na festivalu v Malajsii. Měl podpořit tamní menšiny, namísto toho však přinesl předčasný konec akce, vlekoucí se tahanici s pořadateli o kompenzaci ekonomických ztrát a obavy zainteresovaných, že menšiny v zemi budou pronásledovány více. Healy také s gustem líbal fanoušky, dělal to ještě v roce 2022, a několikrát podporu menšinám vyjádřil verbálně.

Tahle kapela prostě umí přitáhnout pozornost, přesněji dovede přimět lidi k reakci. Před pár roky Healy pojídal při vystoupení v newyorské Madison Square Garden syrové maso. Loni ale slíbil, že si vše nechal projít hlavou a že se zklidní.

Možná proto působil tento syn britských herců Denise Welchové a Tima Healyho v Praze klidně.

Na pódiu sice chvílemi pokuřoval a možná do sebe vléval i nějaký alkohol, jinak ale neudělal nic, co by bylo v našich zeměpisných šířkách pobuřující.

Přitom bylo na co hledět. The 1975 vystavěli pódium jako byt. Scénu tvořily schodiště, obývací pokoje a pohovky osvícené tlumenými žlutými lampami. V pokojích stáli čtyři členové kapely plus čtyři doprovodní muzikanti.

Pořádek v bytě byl, řekněme, rockerský. Healy tu a tam zpíval usazený v křesle a jeho spoluhráči se k němu někdy přidali. Když šel set do finále, zmizel po svém akustickém vystoupení v obrazovce jednoho z mnoha televizorů. Pěvecký part tak přenechal hostující Polly Money, která zazpívala skladbu Jesus Christ 2005 God Bless America.

Diváci se evidentně dobře bavili. Valná většina z nich navíc znala texty písní tak dobře, že je od začátku do konce zpívala s kapelou.

The 1975 servírovali pop v jeho současné verzi, podložený patřičnou dávkou rockové výbojnosti a nezastírající, že devadesátkové ostrovní formace jim byly inspirací. Nálada, kterou v hale nastolili, byla radostná bez ohledu na to, o čem zrovna Healy zpíval.

Zhruba od své poloviny byl však koncert poněkud stereotypní, protože ona atmosféra se neměnila. Přibarvily ji jen zmíněný akustický bloček a sychravá skladba fallingforyou.

To, že na pódiu bylo osm zručných muzikantů, se promítlo do kompaktního zvuku. Healy v něm zpíval s lehkostí a solidně, jakkoli není typ zpěváka, jehož hlas je výjimečný.

The 1975 v Praze vzali příchozí k sobě domů. Nabídli jim nezapomenutelný večírek vystavěný ze smysluplných písní, otevřeli svá srdce a chovali se vlídně. Prokázali, že mají sebejistotu, díky které předtím vstoupili do hudebních dějin a ten post jsou schopni uhájit. Jako kapela své generace.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Being Funny in a Foreign Language - The 1975