RECENZE: Romantický večer s hvězdnou Sharon Kamovou

V úvodu zazněla předehra k Wagnerově opeře Tristan a Isolda a s ní souznějící Isoldina smrt z lásky. Wagner přibližuje skrze síť příznačných motivů postavy i jejich citové vazby. Hanus velkoryse vystavěl z úvodního zvukového šerosvitu vzedmutou vlnu pronikavé touhy, hlasy nástrojů vzrušeně směřovaly k bouři citů, občas zklidněné procítěnou hrou violoncell. Orchestr krásně vykreslil i téma smrti jako cestu k osvobození od nenaplněné lásky.

Ve Weberově Druhém klarinetovém koncertu se hráči FOK proměnili v pozorného a precizního průvodce bravurní sólové hry Sharon Kamové. Ta si hudbu doslova užívala, chvílemi i decentně tančila se svým nástrojem.

Každý tón, jejž jemně diferencovala v barvě i dynamice, měl své nezastupitelné místo. Skvěle si pohrála s efektem echa v rozhovoru nástroje s orchestrem, nádherně vyklenula lahodnou kantilénu ve střední části a s radostným prožitkem si suverénně poradila s technickou náročností věty závěrečné.

V závěru večera Hanus představil svého milovaného Schumanna jeho Čtvrtou symfonií d moll. Velmi energicky a s hlubokou znalostí díla spolu s ideálně spolupracujícím tělesem vytvořil vzrušeně neklidný a emocemi nabitý obraz vrcholné romantické hudby.

V jednolité struktuře měnilo Schumannovo úvodní téma neustále svou podobu, dirigent je nahlížel z různých úhlů.

Řízné akcenty se staly hybatelem hry, prolínaly se s lyricky průzračným zpěvem violoncell a houslí, radostná nálada se rychle měnila do nejistoty a bezvýchodnosti. Na vrcholu díla se snově zakončené Scherzo proměnilo v orchestrálně zářivé a brilantně zahrané Presto.