RECENZE: Potvrzeno. Linkin Park zvolili dobře

Teprve před několika týdny se to stalo. Jako obvykle měla vše dokonale připravené, takže novou zpěvačku Emily Armstrongovou představila rovnou novou písní, na klubovém pódiu i ve skladbách starších. Přestože následovala též řada hlasů mínících, že už to „nikdy nebude ono“, ukázalo se, že Armstrongová má takový talent a charisma, že obstojí. Do kapely s ní přišel i nový bubeník Colin Brittain.

Vyšly další singly, skupina zahrála v několika světových městech a v pátek poslala do světa nové album s názvem From Zero. I s intrem čítá jedenáct skladeb a trvá něco přes půl hodiny. Kalifornští na něm umně stojí na hranici mezi děláním něčeho nového a pevným spojením se svou minulostí. Utéct od ní by totiž byl hřích, protože se vždy pyšnili originálním zvukem.

Ve velké míře k němu přispíval melodický zpěv zesnulého Benningtona, a tak je při přijímání nových písniček nutné vzít na vědomí, že nikdo takový není. Emily Armstrongová se mu přesto svými výkony přibližuje tak, jak jen může zpěvačka zpěvákovi.

Dobře nakládá s melodií, cítí její intenzitu i nosnost, má v projevu rockové napětí, stejně tak dokáže odezpívat klidnější pasáž a nebýt při tom nudná. Obecně není nudná v žádné hlasové poloze.

Linkin Park si s ní uchovali rukopis, interpretaci starších písní přizpůsobili novým poměrům, nové skladby vymysleli na tělo a výsledkem je dobré album.

Z celého toho příběhu je patrné, že ti z Linkin Park, kteří po Benningtonově smrti zbyli, po návratu toužili. Věděli, že pro to potřebují výrazného zpěváka, neboť by jinak ztratili své charisma, ale nechtěli za každou cenu kohokoli. Teď se ukazuje, že počkat se vyplatilo.

Připomeňme jen, že v roce 2019 se objevila informace, že by místo u mikrofonu mohl převzít Jaime Bennington, syn zesnulého zpěváka. Natočil i několik písní s formací Grey Daze, ve které jeho otec začínal. Ze spojení, které by v sobě mělo logickou návaznost, ale sešlo. A pak to byl právě Jaime, kdo Linkin Park za přijetí zpěvačky ostře kritizoval.

„Vymazali jste život a odkaz mého otce. Odmítli jste uznat dopad přijetí někoho jako Emily, aniž byste poskytli vysvětlení fanouškům. Nerozumím, proč někdo s takovou minulostí má být součástí kapely, která byla mému tátovi tak blízká,“ napsal mladý Bennington.

Minulost má možná Armstrongová diskutabilní, zpěvačka je však výborná. V nových písních zůstala díky ní ona vzrušující pěvecká dravost, kterou měl ve svém hlasu Bennington, přitom to není násilné nebo teatrální. Armstrongová taková prostě je.

Uvedena byla noblesně. Po intru alba následuje jedna z nejlepších písní The Emptiness Machine. V jejím úvodu zpěvák Mike Shinoda dokáže, že v kapele skutečně nebyl nikdo, kdo by mohl důstojně pozici zesnulého Benningtona převzít. První refrén odzpívá s až nepříjemným klidem. Potom se chopí zpěvu Armstrongová, která už ve sloce rockově provokuje, a v refrénu rovnou nabídne variantu, že ona je pro tuhle kapelu ta pravá.

Dokazuje to posléze prakticky v každé písni. V Casualty je sice ve svém výrazu snad až příliš rozjívená, což si vyžádal hardcoreově-punkový ráz skladby, jenž kapele Linkin Park vlastně moc nesluší, nicméně v Oveflow představí, jak pevný je její projev ve střední poloze, a v řízné Cut The Bridge vystřídá pár výrazů. V součtu to znamená, že má svůj pěvecký projev pod dokonalou kontrolou.

Na albu From Zero jsou skladby, které jsou tak charakteristické pro dosavadní zvuk Linkin Park, že by je poznal každý průměrný fanoušek hudby, i kdyby v nich zpíval kdokoli jiný. Jsou na něm ale i písně, například Over Each Other nebo Overflow, které lze vnímat jako cejch kapelní doby. Stojí na ženskosti Armstrongové, nasávají její drajv a skupina se tomu snadno přizpůsobuje.

Na nové kolekci se mnohem více opírá o zvuk zkreslených kytar než, řekněme, na albu Minutes to Midnight (2007). Přimkla se k pojetí melodického nu-metalu tak, jak s ním v roce 2000 přišla na debutu Hybrid Theory. Melodie jsou přesvědčivé, zvuk dynamický, působivý a nastal i prostor pro maličkost, jakou je vteřina ticha v písni Cut the Bridge.

Není to sice nejlepší deska Linkin Park, vždyť obvykle opakují svou dávno naučenou stavbu písní, ale je skvělé, že se nebáli podstoupit riziko nepřijetí a vrátili se na scénu. Nepotrvá to dlouho a nikdo nebude řešit, že mají v sestavě nového člena, který nahradil toho nezapomenutelného.