RECENZE: Pestrobarevná a upovídaná Cyndi Lauper

Do Evropy se vrátila po devíti letech. Naposledy v ní vystupovala v roce 2016 na Detour Tour, když propagovala své v pořadí dvanácté a dosud poslední studiové album Detour (2016). Mimochodem i tenkrát její program obsahoval šestnáct písniček, z padesáti procent stejných, jaké hraje na probíhající šňůře.

Letos se však loučí. Oznámila, že na žádné turné už v budoucnu jezdit nehodlá a bude se věnovat práci na Broadwayi, kde se podílí na muzikálech, a třeba ještě někdy nahraje nějakou písničku.

Na velkém pódiu s obrovskými zadními projekcemi a dvěma obrazovkami se záběry dění přímo z vystoupení toho stihla udělat hodně.

V úvodní písni She Bop oslavila ženskou masturbaci, zahrála na flétnu i akustickou kytaru, přezpívala Princeovu skladbu When You Were Mine, se kterou uspěla tři roky poté, co její originál představil jmenovaný autor, zpívala písničky vlastní i další coververze a v přídavku využila malé pódium uprostřed haly, na němž pěla skladbu True Colors a s duhovou stuhou v rukou tak podpořila LGBT+ komunitu, což je aktivita, které se oddává mnoho let.

Repertoárem se často vracela do osmdesátých let, do doby, kdy se o post nejlepší popové zpěvačky fakticky přetahovala s Madonnou. Prohrála, ale písničky I Drove All Night, Change of Heart, Time After Time, Money Changes Everything či Girls Just Want To Have Fun přežily dobu svého nástupu a stále platí za mainstreamové jistoty.

Ke každé z nich patří zpěvaččin osobitý, téměř dětský hlas. Na pražském vystoupení bylo potěšitelné, že i po letech zůstal zachovalý. Pravda, leckdy vyhlížel při současném dospělém vzezření Cyndi Lauper méně patřičně, fakticky ale uvedené hity z velké části spoluvytváří. A jakkoli se občas zdála být zpěvačka na pódiu trochu unavená, v zásadě své party zvládala tak, že to rozpaky nebudilo.

Škoda tedy, že se během večera rozhodla převyprávět řadu kapitol ze svého života od mládí po současnost. Všechny byly dlouhé a v těch chvílích programu takříkajíc padal řetěz.

Byť ji publikum, které v hale bylo, obdivovalo a milovalo, což ukázalo třeba už na začátku, kdy se to usazené na židlích na ploše postavilo dřív, než zpěvačka spustila, ve druhé části večera se její promluvy mísily s klábosením těch, kteří si přišli hlavně zazpívat.

Že se oblékala do pestrobarevných oděvů, které připomínaly její lásku k módě padesátých let minulého století, bylo sice na pohled u dospělé dámy trochu zvláštní, ale poznávací znamení je prostě poznávací znamení.

Kdyby nicméně Cyndi Lauper v neděli zazpívala o pět písniček více a ubrala na slovech, prospělo by to koncertu i aktu loučení, kterým její pražská zastávka byla. Tím spíš, když u nás koncertovala poprvé.