Článek
Již úvod předznamenal přístup dirigenta a následně i sólisty k nejznámější Dvořákově skladbě. Pojali ji jako hluboce niterné, hloubavé, do široka rozprostřené melodické vyznání autora v kontrastu s rychlými a ostřeji akcentovanými pasážemi. Mørk vynikl především v lyrických pasážích hraných sametovým, oblým a vroucným tónem. S velkým prožitkem vyslovoval každou frázi a jeho Adagio druhé věty bylo úchvatné.
Přesto byl celkový dojem z díla zkreslený určitým nesouladem mezi jeho hrou a orchestrem.
Mørkův jemný přístup ke skladbě byl ve zvuku hudebního tělesa a v prostoru Smetanovy síně občas méně zřetelný a v rychlých bězích violoncella ne tak precizně zahraný.
Druhá polovina večera patřila třem Ravelovým skladbám. Ion Marin je překvapivě spojil do kompaktního a bez pauz navazujícího celku. Alborada del gracioso z Ravelových Zrcadel posluchačům přiblížila rytmický temperament i smyslnou melodiku.
Zde už byl orchestr velmi soustředěný a své hráčské možnosti ukázal zejména ve skupině dřevěných nástrojů, jemně i energicky sledoval tajemnou a stále znovu se rodící melodii.
Pavana pro mrtvou infantku je podobou starodávného slavnostního tance. I když by jí slušelo komornější obsazení, Ion Martin s citem vykreslil půvabnou Ravelovu hudbu a orchestr ji zahrál klidně, v tlumených barvách i bez zbytečného sentimentu.
Vrcholem večera se stalo proslulé Bolero, svým rytmickým akcentem sugestivní hudební experiment, jakýsi průvodce nástrojovými skupinami. Dirigent je spolu s orchestrem pečlivě strukturoval co do výrazu i dynamiky a dovedl k závěrečné ohromující extázi.
| FOK: Dvořák a Ravel |
|---|
| Smetanova síň Obecního domu, Praha, 8. ledna |
| Hodnocení: 80 % |
RECENZE: Romantický večer s hvězdnou Sharon Kamovou
Z Karlových Varů do New Yorku. Hudba z Variací se představí ve slavné Carnegie Hall
