RECENZE: Mirai natočili svou nejlepší desku

Na svém čtvrtém počinu Tomodachi (v japonštině „přátelé“) se Mirai rozhodli ještě více posunout směrem k tomu, co považují za moderní. Spojili se se svým spolupracovníkem, producentem Ondřejem Fiedlerem, jenž tu patří k těm, kteří dychtivě sledují a do své práce nasávají světové producentské trendy. Je také spoluautorem všech skladeb na desce, což svědčí o tom, že je u Mirai podstatně zainteresovaný.

Tomodachi je počin, na němž Mirai dokončili to, co načali na předešlé desce. Písničkám v klasickém smyslu slova zůstali věrní, jen z nich nechali finální produkcí občas udělat obecně hůře přijatelné sousto. Všechny lze ale s klidem zahrát na akustickou kytaru a při ní si je zazpívat.

Na novince je více elektronických stop. I to je důsledek hledání moderny, jakkoli se kvůli tomu může zdát hudební doprovod některých skladeb poněkud děravý. Předností této volby je barevnost, která dělá celý počin více živoucí.

V textech jako by se Mirai nemohli rozhodnout, jestli chtějí být důslední a dávat slovním obratům patřičnou jazykovou péči, anebo to hodit za hlavu a dělat to ledabyle, jak se to dnes na mladé české popové scéně děje.

Jsou takříkajíc uprostřed, a tak na albu proti sobě stojí příjemné pasáže typu „Léto už je pryč, venku listopad, na tvý vlasy padá déšť, nejde tě nemilovat, holka ty to víš, moje srdce buší víc, když si představím, že tě už neuvidím“ (v písni Summer Love) a středoškolské rýmy „I když neměl bych, stále padám do tebe, beru si tě do nebe, kde se máme pro sebe, nechci čekat na zítra, chci víc než jen mít rád, tvý tělo snídat, snídat a snídat, dlouze tě líbat“ (v písni 69 problémů), navíc se špatným přízvukem.

Nakonec ale z poslechu všech textů převládne pocit, že na ně kapela spíše myslela. Tu a tam zaslechnutá ledabylá výslovnost (v písních Easy, Nespíš, 69 problémů č Dopis) je zřejmě jen vstřícné gesto pro ty, kteří potřebují textům nerozumět.

A tak se největší nepozorností zdá být přechod ze skladby Promiň k Čas rány zahojí, kde to kvůli podobnosti obou působí, že ta první prostě po krátké pauze pokračuje.

Easy, Julie, Sdílení, Summer Love, Dopis nebo A ty víš jsou písně, které by měly vedle těch starších v repertoáru Mirai uspět. Mají drajv, nápad, přilnavou melodii a k tomu zajímavý zvuk. Ty další v uvedených ohledech tolik nezaostávají, proto je čtvrtá deska skupiny její nejpovedenější.