RECENZE: Lukáš Vondráček opanoval Rudolfinum

Program otevřela Beethovenova symfonická předehra ke Goethově tragédii Egmont. Téma osobního hrdinství a odporu proti nesvobodě bylo Beethovenovi blízké. Naděje na vítězství svobodného ducha ústí do efektní rozsáhlé kódy, kterou Luzernští zahráli v plném lesku.

Lukáš Vondráček hned po úvodních hornových akordech Klavírního koncertu č. 1 fis moll Sergeje Rachmaninova opanoval vypjatým oktávově akordickým sólem vznosnou Dvořákovu síň.

Pak znamenitě rozehrál jeho emoce a vášně za podpory dokonalé klavírní techniky a s vytříbeným smyslem pro dynamickou výstavbu náročného díla. Nechyběly pianissima, plastická stavba akordů, polyfonie i oblá fortissima, která burácela na vrcholech téměř půlhodinové skladby.

Po bouřlivých ovacích obecenstva přidal sólista ještě skladatelovo Preludium cis moll, kde předvedl dynamickou škálu úhozů i smysl pro tektoniku kompozice. Přídavek věnoval obětem letošních povodní.

Druhá část večera patřila provedení méně známé Symfonie č. 5 F dur, op. 76 Antonína Dvořáka. Na čtyřicetiminutové ploše ukázali Luzernští symfonikové dokonalou souhru i muzikantské mistrovství. Smyčce hrající v přesném zákrytu, dřeva ve svém zvuku vyladěná s možností pastelových nástrojových sól, lesní rohy znějící v čisté harmonii a žestě podporující razanci vzedmutých ploch.

Nad vším vládl svou výraznou taktovkou Michael Sanderling, který s hudebníky doslova dýchá. Třešničkou na dortu krásného koncertu byl přídavek v podobě bravurně zahraného Dvořákova Slovanského tance.