RECENZE: Je dobré být s Druhou trávou. Třeba i třiatřicet let

Druhé trávě vyšlo ten večer prakticky všechno, včetně nápaditých projekcí, které koncert po celou dobu doprovázely.

Nejisté bylo vlastně jen rytmické míjení se živě zpívajícího Roberta Křesťana a k němu ze záznamu puštěného Pavla Bobka v písni Ještě není tma, diskutovat by se snad dalo o množství převzatých písniček v repertoáru kapely a možná mohl být večer pro někoho dlouhý, zvlášť když musel dvě a půl hodiny sedět na židli. Všechny melodie, texty a pěvecké i hudební prvky nicméně servírovala skupina ve stavu prakticky dokonalém.

Osobitý a příjemně nakřáplý hlas Roberta Křesťana jako by byl imunní vůči plynoucímu času a nenechal si vnutit změny či omezení. Tvoří klíčovou složku celkového zvuku kapely, záchytný bod, jehož přitažlivost stoupá s pozoruhodnými texty.

Při jejich psaní nabírá Křesťan z košatosti mateřského jazyka, jeho vkusných slovních spojení i ze svého daru přijít s obraty, ať už v původním textu, či v převedeném, které jsou trefné a ponechávají posluchači prostor pro vlastní výklad. I to spoluvytváří zvuk, jenž mnohé lehko přesvědčí, že je dobré s kapelou být.

Druhá tráva už dávno odkročila od bluegrassu, z něhož hudebně vychází. Vpustila do své tvorby další styly, a tak pro ni nebylo ve Foru Karlín těžké zakomponovat do některých písní hru kytaristy Michala Pavlíčka, osobitý přednes instrumentální čtveřice Clarinet Factory nebo zajímavý hlas představitelky world music Kateřiny Garcíi. Kapela je dnes v podstatě otevřená všemu smysluplnému, má pro to pochopení a ví, jak s tím naložit.

Důležitou položkou jsou i další členové kapely. Ať už ti stálí, tedy vedle Křesťana banjista a saxofonista Luboš Malina, hráč na dobro Luboš Novotný, kytarista Radek Hlávka, kontrabasista a baskytarista Tomáš Liška a bubeník Martin Novák, či ve čtvrtek ti hostující. Po většinu koncertu totiž byli na pódiu i klávesista Jan Kořínek a perkusionista Michito Sanchez, další se dostavili na pár okamžiků.

Všichni zvládají své nástroje bravurně, což na malé ploše vytvářelo náramný posluchačský zážitek. Písničky si diváci vybrali v internetové anketě, kterou dříve kapela vyhlásila. Došlo i na ty, jež na koncertech tolik nehraje. V přídavku třeba na Panenku, kterou Křesťan zpíval už v osmdesátých letech se skupinou Poutníci.

S ní ostatně zpíval i Telegrafní cestu, jež zmíněnou anketu vyhrála. Coververze písně londýnských Dire Straits nabízí dost prostoru pro instrumentální ekvilibristiku, a tak nebylo překvapivé, když se v jejím finále vrátil na scénu Michal Pavlíček a přidal jí rockové sólo.

Melodie písní jistí Druhá tráva aranžérskou a interpretační kvalitou. Nejen každá sloka a refrén, ale i mezihra má v písních hluboký smysl a je vsazena tam, kde jim slouží nejlépe.

Za skvělý výroční koncert tleskali diváci ve Foru Karlín vestoje. Po základní části i po přídavku. A byli mezi nimi i ti, kteří kapelu takto odměňují od jejích úplných začátků.