RECENZE: Jazz vnikl do Lanškrouna hned ze tří stran

To znamená, že klade důraz na původní vlastní tvorbu zúčastněných, kteří se ortodoxně nedrží zavedených jazzových postupů a zvyklostí a přistupují k nim po svém. Dramaturg, muzikant a jazzman Ilja Michalec měl i letos šťastnou ruku a trojice kapel, které v Lanškrouně vystoupily, byla nejen kvalitní, ale i přepestrá.

Večer zahájilo trio složené z mandolinisty Radima Zenkla, kytaristy Ondřeje Kozáka a klavíristy Štěpána Balouna. Výčet nástrojů by ovšem měl být podstatně širší. Zenkl, tvůrce specifické techniky hry na mandolínu, která se v Americe ujala pod názvem Zenkl Style, v průběhu vystoupení sáhl i po flétně, Kozák vystřídal kytaru s houslemi a baskytarou.

Jejich hodinový set hudebně sahal od brilantního folku přes jazz, irský jazz rock až po skladby od Milese Davise. Kromě hráčské virtuozity okouzlili diváky i svou nenucenou bezprostředností, která ovšem neubírala nic na mimořádné energii.

Druhá část večera patřila šestičlenné mezinárodní česko-kubánsko-peruánské formaci Duende v čele se zpěvačkou Adrianou Addeff Rodriguez. Sál pulzoval rytmy salsy, rumby a flamenka. V hráčsky vybroušené společnosti excelovali zejména kytarista Tomislav Zvardoň a baskytarista Jaryn Janek.

O třetí, hudebně opět odlišnou část večera se postaral respektovaný jazzový kytarista Libor Šmoldas se svým Organ triem. To spolu s ním tvoří vyhledávaný bubeník Daniel Šoltis a hammondovský varhaník Jakub Zomer.

Ten se v instrumentálních jazzových skladbách stará i o basové linky a je až k nevíře, jak se při interpretaci dokáže rozdvojit, když levá ruka hraje složité figury kráčejícího basu, zatímco pravá se zabývá akordy a virtuózními sóly.

Tři rozdílné přístupy a tři mimořádné hudební zážitky. Tak lze shrnout letošní ročník festivalu Jazz a Little Otherwise v Lanškrouně.

Hodnocení: 95 %