RECENZE: Hudební oslava sametové revoluce

V předehře ke Smetanově opeře Dvě vdovy Petr Popelka energickým gestem vedl orchestr k precizně vypointovanému živému projevu v kontrastu s hloubavě lyrickými částmi.

V Sukově Fantazii g moll vyjádřil koncertní mistr ČF Josef Špaček promyšleným výkonem s brilantní technikou neklid, napětí i lyriku skladby. Hrál naléhavým vášnivým tónem s velkým smyslem pro barevnost kompozice a ve vzájemně inspirujícím souladu s orchestrem i dirigentem.

Martinů Rapsodie pro violu a orchestr je výrazem skladatelovy nostalgie po vzdáleném domově s nemožností návratu. Violista Antoine Tamestit přednesl skladbu v hluboce pokorném, oproštěném a vroucném gestu, jež se odráželo i v tlumených barvách orchestru. Dílo tak působilo nesmírně celistvě a až téměř mysticky.

Janáčkova Sinfonietta se v závěru večera stala symbolickou oslavou svobody člověka, a to svou radostnou atmosférou i duchovním posláním.

Petr Popelka, který se ukázal jako precizní průvodce dílem, velkoryse poskytl prostor všem nástrojovým skupinám včetně výrazně posílené žesťové sekce, jejich sehranosti, technické kvalitě i pochopení obsahu díla. Jeho Sinfonietta oslnila citlivě vypracovanou strukturou s ostinátním pohybem, lyrickými epizodami, tanečními pasážemi i se závěrečným triumfem s vířícími smyčci.