RECENZE: Expresivní drama v okázalém provedení

Korngold v Brně strávil jen první čtyři roky života, poté se s rodiči přestěhoval do Vídně a později našel uplatnění v Hollywoodu především jako skladatel filmové hudby. Ve své době byl pokládán za zázračné dítě a jeho díla zkomponovaná už ve velmi mladém věku uváděli renomovaní interpreti i tělesa.

Mrtvé město složil ve třiadvaceti letech, když už měl na kontě dvě opery, balet Sněhulák a řadu dalších děl. Pro tříaktovou operu, k níž spolu se svým otcem napsal i libreto, se inspiroval tehdy populární divadelní hrou Le Mirage (Přelud) belgického básníka a dramatika Georgese Rodenbacha, který pro jeviště upravil svůj román Bruges-la-Morte (Mrtvé Bruggy) z roku 1892.

Přináší příběh Paula, který se nedokáže vyrovnat se smrtí své ženy, jejíž památku uctívá až s jistou morbiditou, než mu do života vstoupí frivolní tanečnice Marietta, takřka dvojnice mrtvé Marie. Prožije s ní krátký vzrušující románek končící dramatickou pointou, který se ale nakonec ukáže být jen jeho šíleným snem.

V Korngoldově hudební řeči je znát inspirace pucciniovským verismem, straussovským expresionismem i dalšími dobovými vlivy. Hudba Mrtvého města vyniká melodičností, až hýřivou orchestrální barevností a zvukovou okázalostí.

Dirigent Tomáš Brauner se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK šli této zvukové opulentnosti až dychtivě vstříc, jejich provedení zdůraznilo především efektní stránku Korngoldovy hudby.

Nicméně v prostoru Dvořákovy síně zněl orchestr po většinu tříhodinového provedení až příliš předimenzovaně, na posluchače hrnul příval pestré hudby na samé hranici snesitelnosti.

To se projevilo jako problém i pro představitele hlavních rolí, kteří si nemohli dovolit větší dynamickou a výrazovou plasticitu svého projevu. Vynikající litevská sopranistka Vida Miknevičiūtė, obdařená nosným a nádherně znějícím hlasem, se s nároky orchestrálního zvuku vyrovnávala nejlépe. Svým dramatickým hlasem i oslnivým zjevem dodala postavě frivolní tanečnice Marietty patřičné pěvecké kvality i erotický podtext.

Německo-italský tenorista Roberto Saccà jí byl v roli Paula důstojným partnerem, ale za cenu prakticky neustále naplno exponovaného hlasového projevu.

Z českých pěvců odvedli výborný výkon především Jiří Brückler v roli Paulova přítele Franka a Lucie Hilscherová coby služebná Brigitta. Na úspěchu večera měl svůj nesporný podíl i Pražský filharmonický sbor a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu.

Provedení Korngoldova Mrtvého města vyrovnalo alespoň částečně dluh vůči opeře, která v novodobé historii u nás zazněla jen v jevištním nastudování Národního divadla v Brně v roce 2002. Plánovanou inscenaci ostravského Národního divadla moravskoslezského ke stému výročí od světové premiéry díla bohužel překazila covidová epidemie.

Zároveň však toto provedení ukázalo aktuální potřebu akusticky dobře vybaveného koncertního prostoru, který je pro podobná díla vhodný a jakým by snad měla být slibovaná Vltavská filharmonie.