RECENZE: Elegantní Ježek pod Žižkovskou věží

Ke spolupráci přizval Ondřeje Havelku a jeho orchestr Melody Makers, umělce, kteří mají s hudbou meziválečné éry bohaté zkušenosti. Vznikla koncertní show vzdávající poctu Jaroslavu Ježkovi, jehož hudební originalita nikdy nebyla patřičně doceněna a pro mladší generace už jeho dílo pomalu upadá do zapomnění.

Premiéru měla loni na festivalu Smetanova Litomyšl a letos se na dva večery objevila i na Prima Hvězdném létu pod Žižkovskou věží.

Plachetka s Havelkou během dvou hodin připomenou na dvě desítky Ježkových skladeb v pěvecké i instrumentální podobě. Kromě toho oba provázejí večer slovem, v němž vtipnou formou zazní leccos z Ježkova pohnutého životního osudu.

Je patrné, že oba mají Ježka moc rádi a že Plachetka prošel důkladným interpretačním školením ze strany Ondřeje Havelky. Nevnáší do Ježka operní manýry, ale ví, jak využít lyrickou kantilénu pro píseň Svítá anebo operní sound při parodii písně Jakpak nemám být zavilý. A to, že si rozumí i s Ježkovými synkopami, prokázal třeba v písni V domě straší duch nebo v Tragédii vodníkově.

Havelka je v Ježkovi dokonale doma a vychutnává si jemnosti jak hudební, tak i Voskovcových a Werichových textů. Nepominutelnou kvalitou koncertu je výkon orchestru Melody Makers, jehož hudebníci se blýskli během večera i v řadě precizních sól. Za všechny je nutno zmínit kapelníka Juraje Bartoše, jehož armstrongovská trubka vedla v Tmavomodrém světě nádherný dialog s Havelkovým nesentimentálním pěveckým podáním. A klavírista Miroslav Lacko vystřihl brilantně Bugatti step.

Pod plachtou žižkovské scény Divadla Kalich bylo ten večer tropické horko, ale Ježkova hudba v intepretaci obou pěvců i Melody Makers přinesla příjemné letní osvěžení, a to jak z Ježkovy hudby, tak i poetických textů s dodnes platným poselstvím.