Článek
Písně milostné a Cigánské melodie zazněly v nové orchestrální podobě, kterou jim na objednávku festivalu vtiskl skladatel Jiří Gemrot. Učinil s citem vůči originálu, s využitím typických dvořákovských nástrojových kombinací a barev i respektem k pěveckému partu. Přesto nelze říci, že by orchestrace Dvořákovy písně povýšila.
Intimitě osmi Písní milostných sluší daleko lépe klavírní doprovod umožňující interpretům bohatší výrazovou práci. A i když dirigent Robert Jindra vedl Symfonický orchestr Českého rozhlasu v plastické dynamice s ohledem na zpěvní linku, Kateřina Kněžíková i tak sváděla s orchestrálním zvukem nerovný boj, který se promítl i do horší srozumitelnosti textů Gustava Pflegra Moravského.
A přitom Kněžíková má písně vypracované do působivých detailů, jak bylo patrné zejména v případě posledních V té sladké moci očí tvých a Ó duše drahá jedinká.
Orchestrální pojetí víc slušelo Cigánským melodiím, jejichž doprovod si o bohatší zvuk přímo říká. Kněžíková je přednesla se smyslem pro odlišný charakter každé z nich. Více jí sedí lyrika písní A les je tichý kolem kol či Když mne stará matka než energičtější Široké rukávy či Dejte klec jestřábu, kam mohla vložit ještě víc energie i bezprostředních emocí.
Rozhlasoví symfonici se blýskli temperamentním podáním Dvořákových Legend op. 59 ve spíše tanečním než epickém duchu, ale předvedli i precizní umění jemné artikulace příběhu vyprávěného hudbou, zejména v šesté Legendě cis moll.
| Dvořákova Praha – Pocta písním Antonína Dvořáka |
|---|
| 8. 9. Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení: 85 % |
