RECENZE: Coldplay jako poskytovatelé dobra

Je i hloubavé a sladké, protože Martin coby iniciátor textů opěvuje lásku téměř v každé písni. „Tohle album je reakcí na boj se všemi konflikty uvnitř sebe samého a také s konflikty zvenčí. Jde o to najít nejlepší odpověď. Moon Music se snaží říci, že je jí nejspíš láska,“ řekl zpěvák.

Album mělo premiéru minulé v pondělí v podniku Moon Saloon v městečku Moon v americkém Wisconsinu. V pátek vyšlo a kapela ho představila při svém vystoupení v sobotní show Saturday Night Live. Již dříve ohlásila, že plánuje už jen vydání dvou desek (celkem 12). Další nikoli, což prý ale neznamená, že tu a tam nepřijde s nějakou písničkou.

Moon Music jich obsahuje deset. Úvodní stejnojmenná má delší rozjezd, který funguje jako klasické intro, a je obohacena o elektronické zvuky od britského producenta a hudebníka Jona Hopkinse. Je jednou z nejsilnějších z celé kolekce, protože nese jiné emoce než ostatní.

Příjemný je v ní klavírní doprovod, rovněž jakýsi dozpěv v závěru i text, jenž ukazuje směr, kterým se kapela na albu pustí. „Snažím se věřit nebesům nahoře, věřit ve svět plný lásky,“ zpívá Martin.

Feels Like I’m Falling In Love je už pro Coldplay tradiční. Evokuje jejich nejhitovější chvíle z minulosti. Martin v ní zpívá, že je zamilovaný a že mu láska hází záchranné lano. Po skvělém úvodu se propad nekoná, deska nabrala potřebnou teplotu.

V současném popu je běžné, že se v jedné skladbě sejdou umělci z různých žánrů, vyjdou si maximálně vstříc a výsledek leckdy opravdu stojí za to. Stalo se to v písni We Pray.

Členové Coldplay, rapující Little Simz, africká popová hvězda Burna Boy, palestinsko-chilská zpěvačka Elyanna a její argentinská kolegyně Tini předkládají píseň plnou, barevnou a živou. Jako by se pustili do jamování, které je tak polapilo, že ho nechtějí opustit. Vydrželi by to třeba dvacet minut, a nejspíš by ani nebyla otrava to celou tu dobu poslouchat.

Jupiter je klidný kousek s příjemnou podmanivou melodií. Nic zvláštního ale nevyvolá Good Feelings, jakkoli to v názvu (Dobré pocity) slibuje. Za pozornost nicméně stojí její tah. Hrne se z ní valivá energie, optimismus a poselství o tom, abychom dobré pocity, které v sobě máme, nikdy nenechali odejít.

Alien Hits/Alien Radio je poněkud utahaná náladotvorná vložka, spíš hudební pokus, který se na desku ani ke Coldplay příliš nehodí. Iaam naopak disponuje povznášející melodií, v níž je fascinující, jak Martin dokáže muziku za sebou rozezpívat.

K nejsilnějším okamžikům kolekce patří Aeterna. Co na tom, že má v základu taneční podbízivost. Coldplay se jí ujali tak, jak se nápadití hudebníci zmocňují stylů, v nichž se tolik nepohybují, ale které svými zkušenostmi umí zásadně oživit. Vytvořili tak plnohodnotnou diskotékovou perličku.

All My Love se vrací k modelu balady s klavírem a pevným zpěvem Chrise Martina. Trochu evokuje důstojnost tvorby Queen a jistě patří k lepším chvílím kolekce. Totéž platí o závěrečné One World, která přechází v symfonické finále a v níž Martin konstatuje, že je jen jeden svět a na jeho konci je láska.

Dává pocit naděje a je poselstvím příjemného, vkusného, avšak ne revolučního alba. O to se Britové nejspíš ani nesnažili, protože pro hudební historii udělali už dost dobré věci.

Nadále nicméně zůstali poskytovateli hudebního i myšlenkového dobra, k čemuž se váže třeba i ekologické pojetí vinylu i cédéčka. I proto si je svět dávno zamiloval, i proto je podporuje, i proto je každý jejich počin očekávaný. Dobro je dobré.