RECENZE: Ani muk. Na posledním koncertu klasické sestavy skupiny Lucie chyběla slova

Na začátku letošního února ohlásil zpěvák, kytarista a bubeník David Koller, že ze skupiny odejde. Podle svého sdělení se rozhodl věnovat Kollerbandu a rodině, přičemž v rozhovoru pro Novinky.cz prohlásil, že je po něj Lucie uzavřená kapitola.

Kytarista a zpěvák Robert Kodym, baskytarista P. B. Ch. a klávesista Michal Dvořák na to konto sdělili, že budou pokračovat dál. S novými členy. Obě strany potvrdily, že jejich společná mise skončí poslední srpnový den na posledním dni putovní série Hrady CZ.

To se stalo. A byť to bylo vystoupení poněkud vlažné, třeba jen proto, že při něm od muzikantů žádná, natož vřelá slova ke společnému působení nepadla, jako by obě strany přece jenom chtěly dokázat, že sledovat je dál, byť každou zvlášť, má smysl.

Hodinu a půl před půlnocí se z reproduktorů ozval motiv úvodní písně Krev a R’n’r. David Koller při ní jistil kapelu z pozice druhého bubeníka, vedle svého syna Adama. S následující písní Pohyby se přesunul do přední části pódia, čímž udal ráz své koncertní choreografie. Byl buď u mikrofonu s akustickou kytarou či bez ní, anebo u bicích.

On a Robert Kodym mají charakteristické hlasy. Jsou osobité, sotva napodobitelné a pro sound písniček Lucie zásadní. Program koncertu tvořily vesměs hity, a právě na nich se ukázalo, jak moc na hlasovém souznění zvuk skupiny stojí.

Přesně tohle je prvek, kterého v budoucnu nebude snadné dosáhnout. Může však být vkusně nahrazen novým, což se nevylučuje, nýbrž očekává.

Lucie se rozjížděla pomalu. Úvod jejího setu byl vcelku vlažný, teprve postupně získával provozní teplotu, která kulminovala v závěru a při přídavcích. Více vřelosti na pódium nepustila ani letitá neochota muzikantů připravit si smysluplné uvedení písní, ani to, že se loučí klasická sestava kapely, jež patří k těm nejslavnějším a nejdůležitějším, které česká hudba kdy měla.

Jen před písničkou Sen zmínil David Koller, že se bude trochu slavit, což nebylo namístě brát jako ironickou poznámku, nýbrž jako připomínku toho, že ta skladba pochází z desky Černý kočky mokrý žáby, která vyšla před třiceti lety.

Obrat „máme se rádi, nemáme se rádi“ v písni Troubit na trumpety by se nám líbilo byl jako popis „známého stavu“ už nejspíš vzpomenut cíleně. Asi měl přiblížit vztah, který mezi sebou členové kapely mají. I přesto však jejich profesionálně odpracovaný koncert u Bezdězu potvrdil, že po ohlášení odchodu Davida Kollera na sebe obě strany neútočily.

Přítomné publikum si mohlo s kapelou zazpívat mimo jiné písně Šťasnej chlap, Panic, Daniela, Šrouby do hlavy, Lucie, Oheň, Černí andělé, Amerika či Medvídek. To všechno jsou české majstrštyky, výkladní skříň talentovaných autorů a jejich přátel. A důkaz toho, že tvůrčí prostředí v Lucii umělo být řádně inspirující. To dlouhodobě zajistilo, že koncert této kapely nemohl skončit špatně, protože písně, coby základ každého poprockového setu, ve svém žánru nesporně stojí za to.

Poté, co se pětice na pódiu společně možná naposledy uklonila a záhy odešla do zákulisí, vrátil se Robert Kodym a naházel mezi fanoušky své prsteny, drobné z kapes, a nakonec i kytaru. V tu chvíli bylo z řeči jeho těla cítit, že by si pro svou kapelu dokázal představit lepší příběh.

Lucie během září oznámí, kteří muzikanti tříčlennou sestavu doplní. Přijít by měli zpěvák a bubeník. A na příští rok chystá oslavu čtyřiceti let od svého vzniku.

David Koller bude pokračovat s Kollerbandem a jeho hudební potenciál jistě povede též k tomu, že ho budeme vídat i v jiných projektech či spojeních.