Před čtyřiceti lety vyšla písnička We Are The World. Dala naději hladovějící Africe

Prvotní inspirací Belafontovy aktivity byla skladba Do They Know It’s Christmas?, kterou v předvánočním čase roku 1984 nahrála kapela Band Aid. V jejím čele stáli britští hudebníci Bob Geldof a Midge Ure, autoři písně. Zisk z prodeje putoval také na pomoc Africe a Geldof a Ure se pak stali poradci amerických hudebníků.

Belafonte kontaktoval manažera Kena Kragena, který pro spolupráci získal zpěváky a hudebníky Lionela Richieho a Kennyho Rogerse. Ti oslovili muzikanta Stevieho Wondera a jako producenta přizvali Quincyho Jonese, jenž potom zavolal Michaelu Jacksonovi. Druhým producentem byl Michael Omartian.

Hvězdný tým byl pohromadě. Celý projekt dostal název USA for Africa (United Support of Artists for Africa, tedy Společná podpora umělců Africe).

Když kvůli práci na filmové muzice z projektu částečně vycouval Wonder, bylo napsání hlavní písně na Jacksonovi a Richiem. Skládali v rodinném domě Jacksonových v Encinu v Kalifornii a snažili se napsat kousek, který bude hymnický a ulpí v paměti.

Jacksonova starší sestra La Toya později vzpomínala: „V místnosti, ve které psali, bylo nápadné ticho. Bylo to zvláštní, protože Michael byl obvykle hlučný, když pracoval. Tvorba pro něho byla nesmírně emotivní.“ Později řekla, že většinu textu napsal její bratr.

Písnička byla hotová v noci 21. ledna. O den později už se v nahrávacím studiu Lion Share v Los Angeles, které vlastnil Kenny Rogers, točila hudba. Quincy Jones najal muzikanty, kteří předtím nahrávali party pro Jacksona. Hotovo bylo ráno a pro finální verzi byl použit šestý záznam.

„Věřím v sílu hudby, která spojuje lidi kvůli zlepšení světa. Možná neexistuje lepší příklad, než byl kolektiv pracující na písni We Are the World. Všichni, kteří se při práci sešli, měli stejný cíl a stejnou vůli. Proto jejich dílo oslovilo celý svět,“ nechal se slyšet producent Jones.

Než tvůrci začali nahrávat pěvecké party, bylo třeba sezvat největší hvězdy americké pop music na jedno místo. Jinak to v té době nešlo, internet neexistoval, e-mailová pošta také ne. Teoreticky to bylo prakticky nemožné, ale Jones jednu možnost našel. Bylo jí předávání American Music Awards, které se uskutečnilo v Los Angeles v noci 28. ledna.

Přítomni na něm byli prakticky všichni z tamního hudebního byznysu. Ti vybraní byli po skončení ceremoniálu pozváni do hollywoodských studií A&M Recordings.

Už 24. ledna poslal Jones všem balíček. Byla v něm demonahrávka písně, její text a lístek, na kterém stálo: „Když se v nadcházejících letech vaše děti zeptají: Co udělali máma a táta v boji proti světovému hladomoru? Můžete jim hrdě říct, že tohle byl váš příspěvek.“

Na zadní straně byl podpis Jacksona a Richieho, autorů písně.

Pozváno bylo šestačtyřicet zpěváků, někteří na pěvecká sóla, jiní pouze na vokály. Když po dvaadvacáté hodině začali z předávání American Music Awards do studia přijíždět, uvítala je při vstupu cedule s nápisem „Své ego nechte za dveřmi“. Jeho autorem byl Jones.

Přítomni byli Lionel Richie, Stevie Wonder, Paul Simon, Kenny Rogers, Tina Turnerová, Billy Joel, Michael Jackson, Diana Rossová, Dionne Warwicková, Willie Nelson, Bruce Springsteen, Bob Dylan, Cyndi Lauper a další.

Několik dobových hvězd však chybělo. Tvůrci se nedohodli s Princem. Písnička mu totiž nepřirostla k srdci a nechtěl u jejího vzniku být. Nakonec navrhl, že by k ní nahrál kytarové sólo, což ale zase nechtěli tvůrci.

„Telefonoval jsem si s ním nejdelší dobu. Řekl jsem mu, že ho tam chceme, a on odpověděl, že chce natočit sólo v samostatné místnosti. Bylo to pro něj typické, byl výstřední a nečitelný,“ vysvětlil později Richie.

V písni nezpívá ani Madonna, vycházející hvězda tehdejší scény. Ač se na margo její neúčasti tvrdilo mnohé, pravdou bylo, že ji tvůrci nechtěli. V té době se o post největší ženské popové hvězdy přetahovala se Cyndi Lauper, a právě ta dostala přednost. Měla prý zajímavější hlas.

Chuť být na nahrávce měl countryový zpěvák John Denver. Udělal vše pro to, aby se mohl zúčastnit, ale tvůrci jej odmítli s tím, že chtějí, aby píseň nazpívali umělci z oblasti popu a rocku.

Herec a zpěvák Eddie Murphy pozván byl, ale odmítl dorazit, protože v té době nahrával své první sólové album. Následně prohlásil, že to byla chyba. „Později jsem si uvědomil, co jsem udělal, a připadal jsem si jako idiot,“ přiznal.

Jakkoli se například Bob Dylan při nahrávání se svým partem trápil a Cyndi Lauper zmátla zvukové techniky tím, že jí u mikrofonu cinkaly šperky, které po večeru na American Music Awards nesundala a ony v záznamu vytvářely nepřirozený zvuk, ráno v osm hodin bylo hotovo.

Singl We Are The World vyšel 7. března v prvním nákladu 800 tisíc kusů. Vyprodán byl během tří dnů a v následujících týdnech obsadil nejvyšší pozice v hitparádách v celém světě. Obdržel dvě ceny Grammy, pro píseň a nahrávku roku.

Album, které bylo původním cílem Harryho Belafonta, vyšlo pod názvem We Are The World 1. dubna 1985. Je na něm deset písniček včetně titulního singlu, skladby 4 the Tears in Your Eyes od Prince či Tears Are Not Enough, kterou natočila kanadská superskupina Northersn Light vytvořená z největších hudebních hvězd země.

Singl We Are The World vydělal 90 milionů dolarů, které z naprosté většiny putovaly na pomoc hladovějícím v Africe. Malá část zůstala pro chudé v Americe.

V roce 2010 vyšla jeho aktualizovaná verze. Výtěžek z jejího prodeje pomohl obětem zemětřesení v Haiti.