Článek
Kohoutová, která ztvárňuje Kubišovou v recitálu Marta na Letní scéně Musea Kampa v Praze, potvrdila: „Marta Kubišová je pro mě symbolem odvahy a naděje. Být součástí tohoto projektu je nesmírně emotivní zkušenost.“
„Je nám ctí, že můžeme paní Martě takový dárek předat,“ sdělil Březina. „Obdivujeme její odvahu, to, že se dokázala postavit režimu a zůstala věrná svým zásadám. Její příběh nás inspiroval při tvorbě této písně.“
Machová k jeho slovům dodala: „Skladba vznikla nejen jako pocta Martě Kubišové, ale také jako připomínka síly a odhodlání, které ztělesňuje. Jsme rádi, že ji může interpretovat právě Berenika Kohoutová, která Martu na divadelních prknech ztvárňuje s takovou citlivostí a respektem.“
Na aranžích smyčcového orchestru v písničce se podílel Daniel Barták. O režii videoklipu a kameru se postaral Ondřej Filák. Když pak Marta Kubišová videoklip zhlédla, byla nadšená.
Tvůrci písničky, zleva Pavel Březina, Berenika Kohoutová a Helena Machová
„Spletla jsem si Bereniku sama se sebou. Jak kráčela podél vody v tom černém dlouhém kabátě… Mám stejný, trochu kratší. Věřila bych, že jsem to já. Písnička se mi moc líbí. Přesně zapadá do doby, kterou jsme byli obklopeni,“ řekla.
„Až do sedmdesátého roku jsem si pořád prozpěvovala a uklidňovala lidi, kteří mi říkali, že mě teď málo vysílají. Odpovídala jsem jim, že přece nemají jenom mě. Nevěřila jsem, že mě zakážou. A pak najednou nastal sedmdesátý rok a byl šlus,“ dodala.