Pořád se o něco strachuji, říká americká zpěvačka Cyndi Lauper

Ano, chybělo. Tohle nicméně bude mé rozloučení se světovými turné a zajímavé je, že se v jeho rámci dostanu i na místa, na kterých jsem ještě předtím nehrála. Například do České republiky, kterou už jsem však navštívila soukromě s rodinou.

Můj syn hrával hokej a měl u vás kdysi za Prahou nějaké tréninky. Byl ještě dítě, už je to dlouho, bylo to někdy začátkem nového milénia. Moc se těším, že se do České republiky vrátíme. Praha je krásné město a jsem ráda, že v ní budu moci konečně poprvé hrát.

Nepřemýšlela jsem o tom moc dlouho. Dělám dost práce pro Broadway, většinou kvůli tomu nemám ani moc času o takových věcech uvažovat. Teď se ale naskytla vhodná doba a já se rozhodla, že je ten správný čas.

Jsem silná, ještě to zvládám. Nechtěla jsem ale otálet. Trávím hodně času tím, že čekám, až se dokončí nějaké projekty, ale teď jsem cítila, že chci slavit se svými fanoušky a poděkovat jim.

Můj bože, je to velice těžké. Pořád si s tím hraji, protože nemůžu být na pódiu tři hodiny. Snažím se to vymyslet tak, aby jich lidem moc nechybělo. Určitě budeme nějaké části obměňovat, aby písniček zaznělo víc a koncerty se trochu lišily.

Na vizuální stránce vystoupení pracujeme se skvělým režisérem a já se moc těším na finální podobu. Myslím, že to bude zábava pro mě i pro lidi. Musím to promyslet. A všechno bude samozřejmě naživo.

Asi v začátcích a v době, kdy jsem odjela poprvé do Japonska. To bylo úžasné. Můj problém je, že jsem vždy velmi nervózní. Neustále se o něco strachuji. Vždycky jsem to tak měla a mám. Mívala jsem až panickou hrůzu a musela jsem kvůli tomu vstávat dřív, abych se s ní ráno zvládla vypořádat a mohla pak pokračovat ve svém dni. Přesto v časech, kdy jsem začínala, pro mě bylo všechno nové. Bavilo mě to.

Z pozdějších cest mě napadá ještě jedno výjimečné turné, a to na podporu alba Memphis Blues, které začalo v roce 2010. Tehdy se mnou vystupovali výjimeční bluesoví muzikanti a bylo to opravdu fantastické.

Každý večer jsem se štípala a připomínala si, jaké mám štěstí. Radovala jsem se z toho, jak k tomu vůbec došlo a kde jsem. Ti hudebníci hráli s tolika legendami a v té době hráli se mnou.

Teď se ale opravdu těším do Evropy, protože tam jsem vlastně nikdy žádná rozsáhlá turné neměla. Jsem šťastná, že na to teď dojde.

Letos v červnu jsem zanechávala své otisky rukou a nohou v betonu, což je sice kýč, ale já takové kýče miluji. Konalo se to na místě, kde je cítit úžasná energie, protože už jím prošlo tolik skvělých umělců a herců milovaných filmů a podobně.

Ale vážím si všech cen, Grammy, Emmy, Tony. Je pocta, když vám kolegové projeví takovou úctu. Všechny ceny mě dojaly, ale ty, které jsem získala od jednoho hudebního magazínu za své první album, pro mě byly naprosto výjimečné. Znamenaly, že lidé oceňují to, o co se snažím.

Bylo to důležité nejen pro mě, ale i pro mou mámu. Bylo to ocenění pro celé ženské hnutí, které mě inspirovalo. Byla jsem jenom teenager, když řada skvělých žen přede mnou bojovala o naši svobodu.

Stejně tak důležité pro mě bylo nedávné ocenění od WeHo Pride Parade za to, že jsem celoživotně spojencem této komunity. Byla tam se mnou má sestra, která je pro mě velice důležitá. V životě šla vždy kousek přede mnou a zajímala se o svět kolem sebe.

A promiňte, ještě zmíním Tony Award, protože člověk se často snaží kráčet do světa, a když ho pak ocení na jeho vlastním dvorku, je to moc hezké. Broadway je uprostřed Manhattanu v New Yorku, kde žiju, takže to pro mě dost znamenalo.

Ano, absolvuju turné a nastane čas pro muzikál Working Girl. Ale teď je čas hrát, užívat si a slavit. Dát lidem hudbu k tanci, aby si mohli užít hezký večer.