Článek
Písnička vyšla v lednu roku 1983 na stejnojmenném albu, jež bylo natočeno rok předtím. Byla druhým singlem z něho. Dostala se na první příčky v singlových hitparádách v Americe a Kanadě, doma ve Velké Británii vyšplhala na druhé místo.
Když se Lennoxová ve videoklipu objevila s oranžově nabarvenými vlasy a měla na sobě mužský oblek, začalo se tehdy diskutovat o jejím zjevu. Klip následně přiměl hudební svět přehodnotit, jak by měla vypadat ženská popová hvězda. Představa o ní se tehdy výrazně uvolnila.
Lennoxová a Stewart napsali píseň poté, co se rozpadla jejich předešlá kapela The Tourists a vznikli Eurythmics. I když se tehdy rozešli jako pár, spolupracovali dál. Začali se zajímat o elektronickou muziku a koupili si nové syntezátory.
Stewart později řekl, že se vytvořil rytmus a riff písně na jednom z nových syntezátorů, a když jeho nápad slyšela Lennoxová, zaujal ji. Začala hrát jiný motiv na svém syntezátoru – a vznikl tak souboj zvuků, který se stal základem budoucího hitu.
Podle Lennoxové se v textu skladby odráží neradostná doba po rozchodu kapely The Tourists v roce 1980, po čtyřech letech existence. Měla prý pocit, že s ní je „ve světě snů“, přičemž se ale nikdy nestane to, čeho chtějí dosáhnout.
„Písnička byla vyjádřením toho, jak jsem se cítila. Beznadějně, nihilisticky,“ řekla. Stewartovi se ale zdál text příliš depresivní a přidal do něho zmínku o naději.
Annie Lennoxová na pódiích končí. Eurythmics přesto pojedou na turné
