Článek
O co česká kulturní scéna odchodem Pavla Zajíčka přišla?
S jeho smrtí odešla významná osobnost, která v sobě propojovala mnoho uměleckých disciplín. Byl především básník, ovšem také hudebník, výtvarník a spisovatel. Ve všech těchto činnostech byl jeho rukopis mimořádný, autentický a originální. Podle mě jsou to vlastnosti, které v dnešní kultuře často citelně chybí.
Byl vnímán jako představitel českého undergroundu. Překročil ho?
Zcela jistě. Jednoznačně se to ukázalo v době, kdy zemřel. Tehdy se k jeho odkazu hlásily desítky osobností ze všech sfér kulturního života, počínaje herci přes spisovatele, hudebníky až po jeho obyčejné čtenáře a posluchače.
Pavel se navíc vždycky snažil stigma undergroundového umělce zbavit. Chtěl být přístupný všem lidem.
Tvrdil dokonce, že pojem underground léta bytostně nesnášel.
Vím, že ho mrzelo, že na jeho čtení a koncerty chodí hlavně kluci s dlouhými vlasy a holky intelektuálky. Nic proti nim neměl, ale jak jsem řekl, chtěl oslovovat všechny kategorie lidí. Pojem underground ho svazoval a necítil se v něm dobře. On by se ale necítil dobře v žádné škatulce. Jeho dílo bylo svébytné, originální a zasahovalo všechny citlivější lidi.
Rád používal vulgarismy a lidové výrazy. Byl takový i v osobním kontaktu?
Asi bych se přel o to, že nadužíval vulgární slova. Více je používal jen v sedmdesátých letech, kdy ho znormalizovaná společnost opravdu štvala, a bylo to z textů znát. Oplácel jí stejnou mincí, nicméně vždycky v tom bylo nejdůležitější umělecké vyjádření.
A od začátku milénia se jeho poezie stávala stále osobnější a nakonec až taoisticky průzračná.
Pavel byl křehký, svým způsobem samotář. Myslím si, že ho zájem lidí obtěžoval a on si kolem sebe vystavěl hráz, aby za ní mohl být sám sebou.
Jako všichni géniové byl komplikovaná bytost. Prožil jsem s ním spoustu času, dělal jsem manažera jeho kapele DG 307, vydal jsem u Guerilla Records více než pětadvacet titulů s jeho tvorbou, udělali jsme spolu film, jako kurátor jsem připravil několik jeho výstav a byli jsme velmi dobří přátelé, důvěřoval mi.
Byl pro mě mimo jiné důkazem toho, že co dělám, myslím si a od světa chci, je důležité a nejsem v tom sám. Byl ikonou pro lidi, kteří v životě hledali, protože on sám nejen hledal, ale i nacházel.
Vladimír Lábus Drápal
Narodil se 27. března 1964 v Lounech.
Před rokem 1989 byl aktivní v disentu a undergroundu, poté se angažoval na různých úrovních v kultuře.
V roce 2001 založil nezávislé vydavatelství Guerilla Records, které vydává zejména alternativní rock a undergroundovou hudbu.
Jaká byla jeho výtvarná tvorba?
Ve všech svých činnostech tvořil podobně. Všímal si věcí, které jsou nenápadné a obyčejné, takže jeho obrazy byly složené z plechovek od piva, skla, popele, rozstříhaných fotek a klidně i vajglů. Ve své výtvarné činnosti v podstatě používal odpad. Stejně tak byl básníkem periferie, odpadu a naprosté obyčejnosti. Vždycky říkal, že hledá neobyčejnou obyčejnost.
Jaký bude vzpomínkový večer Diagnóza Pavel Zajíček?
Vznikl zvláštním způsobem. Když Pavel zemřel, cítil jsem, že se kolem mě strhla úplná vlna vzpomínek na něj, oslava jeho tvorby i jeho ducha. Přitom v posledních letech svého života v podstatě živořil.
Žil v jedné místnosti, měl problém přežít ze dne na den a lidí, kteří mu chtěli pomoc, mnoho nebylo, dali by se spočítat na prstech jedné ruky.
Před časem jsem dostal pozvánku na koncert, na němž k jeho poctě vystupovali mladí lidé, věkově tak plus minus třicet. Šel jsem tam a překvapilo mě, že kapely, které na akci hrály, zpracovávají jeho odkaz velmi osobitě a tím ho předávají jejich vrstevníkům.
Pro mě to už sice jsou lidé, kteří mají jiné hodnoty a jinou zábavu než já, nicméně ten večer jsem pochopil, že Pavel svou tvorbou přesahuje celé generace. Že jeho tvorba je nadčasová a stále inspirativní.
V tu chvíli jsem se rozhodl, že i pro tyto kapely uspořádám koncert. Mým záměrem bylo propojit lidi ze starého undergroundu s mladými, kteří hledají podobná východiska a motivy tvorby, jako jsme kdysi hledali my.
Jak bude akce koncipovaná?
Budou dvě pódia. Na velkém zahájí jedna z nových kapel, Zaměstnanci moštárny. Pak vystoupí trio Načeva, Vtípil a Koval, PPU v sestavě Josef Janíček, Jan Brabec, Tomáš Schilla, Vladimír Dědek a Ivan Bierhanzl a také básnická úderka Vítrholc, která v podstatě pokračuje ve zhudebňování unikátní poezie tak, jak to Pavel Zajíček dělal celý život. Ta navíc pokřtí své nové album.
Pokřtí se i speciální edice 4 LP s programem DG 307 z roku 1979, jeho uvedení bude obohaceno ojedinělým vystoupením starých členů DG 307 právě z té doby. Na pódiu v baru pak zahrají Chapadla, Kulturní šok a Nadnárodní obrození, tedy kapely z těch mladších.
Nicméně všichni účinkující jsou lidé, kteří Pavla oslavují a nepopírají vliv, jenž měl na ně i na jejich tvorbu.
