Článek
„První písně jsem začal psát už v osmi letech. V Olympiku je výsadním autorem hudby Petr Janda a my ostatní to respektujeme. Vytvořit si ale občas nějakou vlastní skladbu je něco, co potřebuji k životu,“ tvrdí Březina.
Jako autor má na kontě více než sto skladeb, přičemž ta nejnovější potěšila i Petra Jandu. Řekl k tomu: „Mám radost, že členové kapely dělají i něco jiného, než že se starají o děti, vnuky a písničky Olympiku, zkrátka že dělají i něco pro sebe. A tahle píseň mě opravdu potěšila. Má to koule.“
Březina na skladbě spolupracoval s Václavem Noidem Bártou, který ji zaranžoval a propůjčil pro nahrávání své studio. Zajímavý byl pak vznik textu.
„Motiv písně jsem zahrál olympické manažerce Heleně Machové se slovy, jestli nezná nějakého textaře. Ona mi rovnou řekla, ať složím ještě refrén a text napíše sama. Prý ještě žádný nenapsala, ale musím říct, že krásnější a duchaplnější text jsem si ani nedokázal představit,“ říká Březina.
Inspirovalo ho to i k natočení videoklipu v prostorách pražského kostela Sacré Coeur na Smíchově.
„Je to vlastně o nekonečném našem putování skrze životy, ve kterých zažíváme smutek i štěstí, a tím se učíme a skládáme takzvaně vyšší zkoušky,“ přibližuje poslání písně Machová.