O5 a Radeček vydali album HoraLove: Hity dnes značí počet mobilů v hledišti

Zdá se, že se vám v posledních letech daří psát písničky, které se stávají v českém éteru rádiovými hity. Čím to je?

Tomino: Asi jsme se etablovali, získali důvěru rozhlasových dramaturgů a oni si každý nový singl, který jim pošleme, poslechnou. Možná předpokládají, že když se lidem líbily naše předešlé písničky, mohly by se jim líbit i další. Pro nás je to ale pořád něco mezi nebem a zemí. Nevíme, která skladba se bude líbit, nejsme si v tom jistí a často se v odhadech mýlíme.

Ondřej: Slyšeli jsme, že rádiovým dramaturgům denně chodí asi dvacet nových singlů od různých kapel a zpěváků. Jsou prý schopni si zodpovědně poslechnout a udělat názor jen na deset z nich. Musí si tedy vybrat, co si poslechnou, a zřejmě i díky tomu u nich mají větší šanci kapely, které už znají, mají s ohlasem na jejich skladby dobré zkušenosti.

To je u nás tolik zpěváků a kapel?

Ondřej: Co Čech, to muzikant. Je jich opravdu hodně a mnozí jsou navíc skvělí. Jezdíme v létě po festivalech a často slyšíme opravdu skvělou hudbu. Řada interpretů není známá, mnozí fungují třeba jen ve svém regionu, přitom mají špičkové písně.

Jde jen o to, dostat v rádiích šanci. Ani my jsme ji však dlouho nedostávali. V roce 2004 jsme měli celostátní hit Praha a pak trvalo deset let, než nám rádia byla ochotna zahrát další písničku. Tou bylo Vloupám se. Následně nám trvalo dalších osm let, než nám velká rádia nasadila singl Bra3.

Bylo to za covidu a podle mě měli dramaturgové pocit, že píseň o bratrství do té doby patří. Pak už nás vzali na milost a nám se dosud podařilo mít další tři české rádiové hity číslo 1.

Kteří naši zpěváci a kapely podle vás stojí za to?

Ondřej: Do rádiového éteru by se hodila třeba skupina Trocha klidu, která umí napsat silné hitovky. Slušelo by to tam i písničkáři Thomu Artwayovi, jenž vydal skvělou česky zpívanou desku, na které je několik možných rádiových singlů.

Líbí se mi Voxel, který má dlouhodobou kvalitu, a záhadou pro mě je, proč se v rádiích víc nehraje Pokáč, jenž byl schopen sám vyprodat O2 arenu a lidé ho milují. Opavská kapela Kofe-In zase natočila nádhernou skladbu Bouře. V regionálních rádiích měla obrovský úspěch, do programu celostátních se ale nedostala.

Tomino: Nedávno jsme hledali důvod, proč se víc nechytili Koblížci. Mají skvělou image, dobrou melodickou hudbu, jsou to mainstreamoví pankáči a mají potenciál. Vynikající jsou mladé kapely Ticket, Týna Mrázková, Matěj Plšek, Byt č. 4 a další.

Jak poznáte, že písnička je hotová a můžete ji pustit mezi lidi?

Ondřej: V tom máme trochu zmatek. Často se nám stává, že písničky, u kterých jsme přesvědčeni, že budou hity, propadnou, a naopak. Například o písni Bra3 nám lidé z našeho vydavatelství BrainZone říkali, že je to skvělý song. My však byli přesvědčeni, že z něho hit nebude, protože nemá ten potenciál.

Také jsem měl pocit, že se nikdy neprosadí Hory. Považoval jsem je za trochu naivní, ale ony se ujaly a staly se hitem. U písně I tak to za to stojí, kterou zpíváme se zpěvačkou Elly, jsem bráchovi říkal, že je dost pesimistická a lidé si ji nikdy nemůžou oblíbit. Dnes je to půl roku nejhranější skladba v zemi.

Je snadné poznat hit z reakce lidí na koncertech?

Ondřej: Ano, ale ne podle toho, že si píseň začnou zpívat. Ukazatelem toho, že se nám podařilo napsat silnou skladbu, je dnes počet těch, kteří vytáhnou mobilní telefon a nahrávají si ji.

Tomino: Chtějí se na sociálních sítích pochlubit, že byli na kapele, která zpívala jejich oblíbenou písničku. Čím víc vytažených mobilů na koncertě, tím jasnější je, že jsme napsali hit.

Novou desku jste nahrávali s novozélandským producentem Gregem Haverem. Vysnili jste si ho?

Tomino: V minulosti jsme už se zahraničními producenty nějaké písničky točili, takže když nám šéf BrainZonu Laci Vajdička nabídl možnost točit s Gregem, byli jsme tomu otevření.

Co albu přinesl?

Tomino: Poslechl si naše demosnímky a na setkání s námi pak přišel naprosto připravený. Měl plánky, na kterých měl napsané a namalované, jak chce skladby udělat. Současně nám dal prostor mluvit do toho, mít připomínky.

Ondřej: Je to progresivní producent, který umí vytvořit moderní zvuk a moderní skladby, ale umí v nich zachovat potřebnou rockovou špínu. Třeba v písni Hory ve sloce přestanou hrát všechny nástroje a zpěv doprovází jen tamburína a kopák. Je to maličkost, ale funguje výborně.

Kouzlil i s vaším rádiovým hitem I tak to za to stojí?

Ondřej: Tu píseň jsme nahráli tak, jak byla natočená na demosnímku, který jsme mu poslali. Věděli jsme ale, že jí něco chybí. A Greg s naším houslistou Přemkem Ptáčkem vymysleli takovou fintu, která na posluchače funguje a o níž se dá říct, že je hitovým prvkem. Po druhém refrénu zvedli sólo o tón. V ten moment člověku přeběhne mráz po zádech a v písni se cosi rozzáří.

Tomino: Pro písničku Chlap je signifikantní ženský gospelový zpěv. Na našich demosnímcích nebyl, ale když za námi do studia přijela zpěvačka Elly, Greg řekl, abychom do té skladby zkusili nazpívat gospelové sbory. Hodně jí to prospělo.

Byli jste vždycky s jeho vkladem spokojeni?

Tomino: Vedli jsme pár diskuzí, ale on měl pro každou změnu dost argumentů. Když se na to podívám s odstupem, musím říct, že z jeho strany vlastně nešlo o žádné velké zásahy. Ty písničky spíše jen šperkoval.

Jaké teď máte plány?

Ondřej: Pracujeme na tom, abychom byli kapelou s jedním z nejlepších zvuků v republice. Vzpomínám si, jak se svého času chodilo na koncerty No Name, kteří ten nejlepší zvuk na území bývalé federace měli. Byli první, kdo měli plexisklo před bicí soupravou, první, kteří měli otočená komba dozadu, a první, kteří je pak dali úplně pryč a pódium zůstalo čisté.

Nakoupili jsme od Marka Ztraceného část techniky, se kterou zvučil své loňské koncerty na stadionu v Edenu, dokoupili jsme ještě další věci a máme jasný cíl. Chceme, aby na nás lidé chodili i kvůli skvělému zvuku.

Kromě toho budeme teď koncertovat, vyrážíme na republikové turné, které zakončíme 16. února 2025 ve Smetanově síni v Praze valentýnským koncertem s Moravskou filharmonií Olomouc.