Článek
Díky úctyhodnému hlasovému rozpětí a neobyčejné barvě hlasu ztvárnila Soňa Červená stěžejní operní role a vypracovala se v hvězdu první velikosti. Po plných 75 sezon vystupovala na scénách a pódiích pěti kontinentů, včetně Bayreuthu nebo milánské La Scaly. Její kariéra čítá více než 5500 vystoupení v operách, činohrách, muzikálech i filmech.
V Československu zazářila jako mladá herečka po boku Jiřího Voskovce a Jana Wericha a rovněž ve filmu Poslední mohykán režiséra Vladimíra Slavínského. Do obecného povědomí ve své vlasti však vstoupila až v devadesátých letech po návratu z emigrace, kdy se zařadila mezi výrazné osobnosti české kultury.

Soňa Červená v inscenaci režiséra Roberta Wilsona Věc Makropulos v Národním divadle
Výstava v Českém muzeu hudby, které je součástí Národního muzea, připomíná Soňu Červenou jako mimořádnou umělkyni i elegantní dámu, která slavila úspěchy od raného mládí až do pozdního věku. Z dvorany muzea je možné vstoupit po červeném koberci do života operní pěvkyně, a to symbolicky mezi jejími červenými portréty – jedním z mládí a druhým z konce kariéry.
První sál představuje pradědečka Soni Červené, významného výrobce a vynálezce dechových hudebních nástrojů, které jsou také vystavené. Další část výstavy ukazuje mladou Soňu Červenou jako začínající herečku, přiblíží její cestu k opeře, jež vedla přes komunistické perzekuce k emigraci do Západního Berlína.

Pohled do výstavy v Českém muzeu hudby věnované Soni Červené
Úspěchy v operních rolích mapují další sály, především prostřednictvím ukázek divadelních kostýmů. Po roce 1989, kdy se Soňa Červená věnovala experimentálnímu divadlu, činohře i melodramatu, objevili v té době světoznámou divu i čeští diváci.
V Národním divadle vytvořila v režii Roberta Wilsona hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos, se slavným tvůrcem spolupracovala v tuzemsku i na jeho inscenaci 1914, která vznikla v roce 2014 jako připomínka stého výročí vypuknutí první světové války. Na první české scéně se objevila i v dokumentární opeře Aleše Březiny o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude…, kde ztvárnila právě postavu komunisty popravené političky.
Kromě účinkování ve zmíněném poválečném filmu se před filmovou kamerou objevila později například jako Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo (2003).

Soňa Červená v oratoriu Nádech vděčnosti v Lateránské bazilice v Římě v roce 2022, která byla poslední inscenací, v níž účinkovala.
Poslední sál výstavy představí ocenění a uznání, která pěvkyně získala. Výstava je kombinací audiovizuálního zážitku a divadelních kostýmů od špičkových návrhářů i civilního oblečení či šatů, které Soňa Červená nosila při koncertních vystoupeních.
Soňa Červená (1925 až 2023)
- Česká operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka, dcera zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného a vnučka výrobce a vynálezce dechových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného.
- Kariéru zahájila v raném věku. První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Filmoví fanoušci si ji pamatují především z komedie Poslední mohykán (1947).
- Později se rozhodla věnovat opeře – mezi lety 1952 a 1958 působila ve Státním divadle v Brně a poté v Berlíně v opeře Unter den Linden. Na vrchol ji vynesla role Carmen, kterou uváděly prestižní světové operní scény.
- V roce 1962 emigrovala a poté vystupovala v předních operních domech v Kolíně nad Rýnem, v Západním Berlíně, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu.
- Po roce 1989 se vrátila zpět do vlasti, kde strávila zbytek svého života.