Nejrychlejší klavírista Peter Bence: Místo úspěchu zklamání. I to jsou sociální sítě

Nosíte titul nejrychlejší klavírista/pianista světa. Co pro vás znamená?

Už nic moc. Získal jsem ho totiž tak – odhaduju – před dvanácti lety. Navíc jsem do toho šel pro zábavu. Bylo to spíš sportovní klání než hudební soutěž. Spojení výzvy, zábavy. Mohl jsem zkusit své možnosti i samotné možnosti nástroje, na nějž jsem hrál.

Titul vás nicméně zviditelnil. Vezměme to ovšem popořádku. Pocházíte z hudební rodiny?

Ano, kam se v mé rodině podíváte, někdo z příbuzných, blízkých na cosi hraje. Někdo má muziku jako koníček, jiného živí, stejně jako mě. Můj pradědeček byl například skvělým houslistou, jenž založil v mém rodném městě vyhlášenou hudební školu. Všichni jsme muzikanti.

On hrál na housle, vy na klavír. Proč ze všech nástrojů vyhrál právě on?

Klavír byl prvním nástrojem, na nějž jsem zkusil hrát. Tedy spíš piano. Stálo v domě mých prarodičů. Byl mi tak rok dva, když jsem si k němu začal sedat a přehrávat písničky z kreslených pohádek, na něž jsem se koukal v televizi. Lákalo mě to, zkoušel jsem, co svedu. Vypadá to tedy, že ne já jsem si vybral klavír, spíš on si vybral mě. Blízcí díky tomu samozřejmě zjistili, že mám dobrý hudební sluch a že mám nějaký ten talent. Rodiče se na vše zaměřili a vidíte, teď jsem klavírista.

Zaujaly mě ty pohádky. Které to byly?

Na všechny si nevzpomínám, ale určitě mezi nimi byly ty o Tomovi a Jerrym. Přesně vám to neuvedu.

Váš talent byl nepřehlédnutelný. Už během základní školy jste studoval i na vysoké, na umělecké.

Nebudu vám lhát, že bylo sem tam dost náročné to skloubit. Ale naštěstí hudební škola je jiná než ta základní. No a jinak jsem byl zvyklý, že jsem leckde byl „ten nejmladší“. Zaměřil jsem se na klavír i skladbu. Dnes už to neplatí.

Vaše videa na YouTubu mají přes miliardu zhlédnutí. Interpretujete slavné hity. Jak si je vybíráte?

Rozhodující ve výběru je to, že mám sám skladbu rád. Pak se k tomu přidává, zda ji lze interpretovat na klavíru. Musí tedy jít o píseň melodickou, rytmickou, harmonickou, aby dobře zněla i v klavírní verzi.

Jde o největší světové hity. Nějaký maďarský máte?

Mezi těmi největšími peckami ne. K maďarské hudbě spíš směřuju v momentech, kdy si doma něco zkouším, skládám. Maďarskou kulturu jinak vnímám jako prostředí, v němž jsme vyrostl. Ovšem snažím se spíš oslovovat mezinárodní publikum.

Jsme opět u čísel. Miliarda dvě stě milionů zhlédnutí mě zaujala. Sledujete, jak vám rostou statistiky?

Jak kdy. S postupujícími roky kariéry méně a méně. Zase ale nebudu lhát, že to úplně ignoruju. Každý z nás má rád úspěch, oceníme, když se nám něco podaří. Někdy s tím přichází i zklamání. On-line svět, sociální sítě jsou nevyzpytatelné.

Zmíním hit Bohemian Rhapsody. Napoprvé poměrně skladba propadla, ač jsme očekávali úplně něco jiného. A za půl roku udělala 100 milionů zhlédnutí. Pro mě je právě ona důkazem, že na internetu jsou některé věci nepředvídatelné. Nikdo vám nic nezaručí.

Jak dlouho vůbec podobný příspěvek připravujete?

Samotné natáčení dlouhé není, jde o den, maximálně den a půl. Vymýšlení aranže, příprava technických věcí kolem toho se pak pohybují řádově v týdnech. Když je vše nahrané, přichází na řadu střižna, mixování zvuku a tak dále. To mi zabere taky celkem dost času, protože u toho chci být, dělám si to sám a chci mít jistotu, že to bude „dokonalé“. Zaměřuju se na každý detail.

Jak hrajete naživo, uslyší diváci v Praze v říjnu (11. října v O2 areně). Na co se mohou těšit?

Na největší hity, které mám. Na show, jíž bude dominovat klavír. Na původní písně, i ty, které proslavily legendární filmy. Budou mezi nimi ale rovněž skladby Queen, Michaela Jacksona… Celý koncert je koncipovaný jako sólový.

Dominovat v něm bude právě klavír, ale mám také looper (zařízení umožňující nahrávání, přehrávání a vrstvení dalších frází – pozn. red.), který využívám, díky němu dokážu doplnit ke zvuku klavíru například bicí, smyčcové nástroje. Vlastně v něčem vystupuji podobně jako Ed Sheeran s kytarou. Stojí na pódiu sám, ale dokáže díky technice zastat celý orchestr. Máte tak dojem, že jste na velkém koncertu s mnoha muzikanty.

Klavír je nástrojem, který vás živí. Existuje cosi, co byste s ním vážně nedělal?

Co se týče hraní, mám pocit, že jsem si sáhl na limity. Nebo se k těm hranicím aspoň přiblížil. Umím se na nich pohybovat. Dokážu na něm vykouzlit všechny možné zvuky. Takže mě už nenapadá, co s ním dělat dále. Tedy kromě věcí, které by klavír poškodily. Třeba, že bych ho zapálil… Tohle bych ale nikdy neudělal. Přijde mi to směšné.

Hrajete také na elektronické piano?

Na koncertech ne, protože mám rád tón, kladívkovou mechaniku, údery do kláves, které krásně zní. Pěkné klavírní křídlo nenahradíte. Já mám oblíbenou značku Steinway. Právě proto, že má čistý zvuk. Ale když jsem doma, když si něco zkouším, elektronickým klavírem nepohrdnu.

Pro Česko je typická značka Petrof. Zkoušel jste i tu?

Ale ano! Je to právě ten klavír, na němž jsem si zkoušel hrát první tóny jako malý kluk u babičky a dědy. Takže mohu říci s klidem: můj první klavír byl Petrof.

Pojďme z minulosti do budoucnosti. Jak vypadá diář klavíristy vašeho typu? Je plný?

Mám ho plný akcí nejen na tento rok, ale už i na ten další. Vedle Prahy mě namátkou čekají Dubaj, Budapešť… Ke spoustě koncertů patří také jiná práce. Skládám, dělám aranže, připravuji další album. Snažím se mít mezi svými aktivitami rovnováhu. Jsem rád na cestách, na turné, ale taky doma. Sám, jen s klavírem.

Žijete v Budapešti?

Ne, v Debrecínu, což je hodně na východě Maďarska.

A v bytě, nebo domě? Ptám se kvůli sousedům…

Bydlím v domě, tak snad nikoho svou hrou často neruším. Jen když je teplo, mám otevřená okna, mohou mou hru slyšet. Co vím, tak mě rádi poslouchají. Zatím si nikdo z nich nestěžoval.