Článek
Máte obsazení jazzového tria basa, bicí a saxofon, ale hrajete úplně odlišnou hudbu. Co vás inspirovalo, byl to free jazz, nebo hard core?
Od začátku jsme byli všichni inspirovaní mnoha různými věcmi, každý navíc jinými, takže jsme měli co objevovat ve velké oblasti.
Byly tu věci, které nás zajímaly všechny - japonský noise, zejména Ruins a Ground Zero, NoMeansNo, první kapela Kevina Martina (The Bug) a skupina GOD na nás měli velký vliv, skutečně jsme chtěli dosáhnout taky tak mohutné zvukové stěny, ale byly tu další vlivy z jiných druhů umění, z mytologie nebo náboženství.
Jak vznikl projekt RuinsZu?
S hlavou Ruins Tatsuyou Yoshidou jsme přáteli od 90. let. Potkali jsme se v Japonsku, společně jsme byli na turné. Před pár lety mne Yoshida kontaktoval a zeptal se mě, jestli bych s ním chtěl odehrát tři improvizovaná vystoupení. Natolik se povedla, že jsme si řekli, že by bylo skvělé tomu dát strukturu a vybrat si skladby od obou našich kapel. Šli jsme do toho a ukázalo se, že to bylo skvělé.
Ovlivnilo vás v přístupu k hudbě, že jste Italové?
Samozřejmě, nebyli bychom upřímní, kdybychom třeba hráli blues. Italská hudba je zakořeněna v klasických prvcích. Kdykoli, kde se procházíte, jste obklopeni starobylými budovami s mnohem lidštějšími proporcemi, než mají moderní mrakodrapy.
Máme silnou tradici progresivního rocku, kterou nebereme striktně jako žánr, ale jako přístup být tak invenční a s takovou touhou po dobrodružství, jak to jen lze.
Skupina Zu
Jste instrumentální kapela. Proč nepoužíváte slova?
Cítíme, že jsme schopni vyjádřit vše, co chceme, jen zvukem. Nepotřebujeme se přizpůsobovat tomu, co dělají jiní.
Hráli jste s mnoha hosty, s Mikem Pattonem, s Kingem Buzzem z Melvins i experimentálním kytaristou Eugenem Chadbournem. Která z těchto spoluprací pro vás byla důležitá?
Všechny byly stejně výjimečné a důležité. Je to jako se ptát, která z přítelkyň pro vás byla důležitější. Každá se objevila v jiné části vašeho života. Každá taky začala jinak, ale všechny vycházely z přátelství.
Jak si jde udržet takovou energii po skoro třicet let? Vzteklí můžete být pořád, ale mít takovou energii…
Nikdy to nebylo o vzteku, i když je tu teď k němu více důvodů než před třiceti lety. Vždy to bylo spíš o putování hrdiny, pro které je potřeba shromáždit hodně energie, éterické a astrální, abyste šel proti rodině a společenskému uspořádání a stál si za svou pravdou. To bylo velmi důležité i v posledních letech.
Hudba byla pro nás a někdy i pro naše publikum terapií, vždycky to bylo volání do zbraně, způsob, jak říci, že to dokážeme.
Máte v hudbě nějaké sny, třeba hrát s big bandem?
Upřímně si myslím a vím, že to může zavánět samochválou, že jsme si splnili všechny sny, které jsme mohli mít i v nejskrytějších koutech naší mysli, a ještě o něco víc. Jsme vděční za každý den na cestě, za každého člověka, který nám přijde říci, že naše hudba pro něj něco znamená. To je to nejlepší, co si dokážu přestavit.
