Muzikant Ondřej Fencl a Hromosvod si nenasytně plní sny

Článek

Jste víc muzikant, manažer nebo novinář?

Mám někde na dně nejspodnějšího šuplíku magisterský diplom z žurnalistiky a mediální vědy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Už ke konci studií jsem se ale začal živit muzikou a paralelně i jejím manažerským zajišťováním.

Nejvíc jsem hudebník, hraju okolo sto padesáti koncertů ročně a zároveň se starám o skoro veškerý chod včetně prvotního zajištění termínu a místa konání. Vždycky když ale Fencl manažer u počítače dojedná hraní, začne se na něj hnedle těšit Fencl muzikant… Z čehož je patrné, že nejvíc mě baví hrát. A cestovat s muzikou.

Hrajete na klávesy, kytary, harmoniku, zpíváte, skládáte, textujete - čemu se v tomto rámci věnujete nejraději?

Nejraději jsem na pódiu. Každý nástroj má něco do sebe, ale nic se nevyrovná úderu do elektrické kytary seshora dolů a burácení, co tím způsobíte. To je krásná klukovina a já jsem furt víc kluk než pán. Nejvíc ale asi hraju na klávesy… a možná i nejlíp.

Album Sen nenasytných kluků je už šesté. Zdá se, že je jemnějšího zrna než muzika některých kapel, v kterých také hrajete?

To bych ani neřekl. Třeba písničky Temperami, Zemřelý město nebo Duha nad Žižkovem jsou dle ohlasů recenzentů i běžných posluchačů nejtvrdší, co jsme zatím udělali.

S Vláďou Mertou určitě hrajeme mnohonásobně jemněji. Ono na tom ale nezáleží, jestli divoce nebo něžně. Důležité je ctít, co řekne písnička. A tu písničku udělat od srdce, bez kalkulu.

Zpěvačka a hudebnice Barbora Mochowa: Chodila jsem nahá mezi močály

Hudba

Album křtíte 30. ledna v pražské Malostranské besedě. Je pro vás jedinečná?

V Besedě jsme křtili i řadu předchozích desek, slivovici na ně lili a zpívali s námi třeba Vladimír Mišík, Michal Prokop nebo Zuzana Michnová…, což vlastně mluví samo za sebe. Malostranská beseda je naše doma, už jen ten pocit, když stojíte před ní a koukáte na chrám svatého Mikuláše…, to prostě dýchne.

Václav Hrabě žil za rohem, Vlado Čech se upil v hospodě o pár bloků výš… V Besedě jsem měl před čtvrtstoletím svoje první pivo na koncertě Krausberry, v Besedě jsem poprvé viděl Mišíkovy Etc…

A jsem fakt rád, že to může být naše stálá scéna. Navíc to mám domů dvě stanice tramvají a i ve dvě v noci mi na Hradčanskou jezdí každou čtvrthodinu.

Vaším hostem bude herečka Kristýna Ryška. Proč právě ona?

S Kristýnou, dříve Podzimkovou, nyní Ryškou, už nějaký ten pátek oživujeme verše velkých mistrů Skácela, Seiferta, Hraběte; snažíme se je vrátit zpátky na pódia v rámci projektu Poezie zpátky k lidem. Daří se to, chodí teď napříč republikou plné sály, asi i tím, jak je Kristýna hodně vidět v televizi.

Mám radost, že přijala hromosvodí nabídku a moc se těším, až z jejích úst zazní kultovní Stoptime Václava Hraběte - kde jinde než v Malostranské, kde jeho recitaci proslavil Mirek Kovařík.

Jak se vám hraje v kapele Luboše Pospíšila, žijícího klasika žánru?

To je dobrá otázka, protože jsme zrovna na pětidenní šňůře. Za těch sedmnáct let je to teď s omlazenou sestavou 5P jedno z nejšťastnějších období, chodí nejvíc lidí od Lubošovy zlaté éry v osmdesátých letech.

Většinou koncertů máme vyprodaných, třiasedmdesátník zpívá, jako by mu bylo dvakrát méně, kapela skvěle šlape a legrace je i v dodávce, v hospodě, na hotelích. Co víc chtít?