Monkey Business: Chceme být neprůstřelná kapela

Co vás k tak výrazné změně přivedlo?

Holý: Touhu, abychom zpívali česky, jsem měl prakticky od začátku. Dlouho jsme ale ani my, ani námi oslovení autoři nebyli schopni napsat smysluplné české texty. Zkoušeli jsme řadu renomovaných textařů, ale většina pokusů skončila tragikomickým fiaskem.

V roce 2010 jsme s Matějem Ruppertem natočili desku Neruda. Na ní ukázal, že ze zpívání v angličtině dokáže velmi hravě přejít na češtinu. Tehdy jsem získal jistotu, že až se jednou pro Monkey Business podaří najít dobrého textaře, přechod na češtinu zvládneme.

V kapele nicméně tenkrát ještě byla Tonya Graves. I kvůli tomu nebyl od okolí tak velký tlak na to, abychom to zkusili v češtině. Tonya byla jakýmsi klíčem ke světovějšímu zvuku, protože byla rodilá Američanka.

Jakmile ale odešla, udeřil jsem. Jednoho dne jsem řekl, že pokud máme ještě vydat novou desku, pak buď v češtině, anebo nebude žádná.

Překvapil ostatní tak rozhodný postoj?

Holý: Matěj říkal, že ho to trochu překvapilo. Já osobně si myslím, že to většinu lidí v kapele vyděsilo k smrti. Přesto jsem neustával. Stále jsem je hecoval a tvrdil, že to zvládneme. A nakonec jsme ani nemuseli hledat textaře, protože jsme zjistili, že ho máme v kapele.

Co vás na prosazování češtiny v textech vyděsilo?

Ruppert: Za mé malé zděšení mohla jedna stará příhoda. Monkey Business už v repertoáru pár českých písniček mají a já si vzpomínám, že když jsem poprvé zpíval jednu z nich na první desku, Roman a Pavel mi řekli, že v češtině zním hrozně. Prý dokonce ještě hůř než jeden nejmenovaný zpěvák.

Tehdy se ve mně vytvořilo malé trauma, které jsem si nesl do dalších let. Po desce Neruda ze mě ale trochu opadlo, a tak když pak Roman direktivně řekl, že nová deska Monkey Business bude v češtině, neměl jsem ani tak strach z textů jako spíš z toho, že nahrávání bude trvat třeba i tři roky, což je strašně dlouhá doba. Netušil jsem ani, kdo nám ty české texty napíše.

Černochová: Já nebyla vyděšená, ale naprosto šťastná. Cítila jsem, že by bylo dobré, aby v Monkey Business nastala nějaká změna, a jsem ráda, že přišla v téhle podobě. Při nahrávání jsme se s Matějem museli s češtinou občas poprat, ale stálo to za to. Nakonec se nám album podařilo nahrát za velice krátkou dobu.

Ruppert: Dokonce je to nejrychleji nahraná deska Monkey Business. Na konci října loňského roku nám začal Roman posílat první demonahrávky a na konci března bylo v podstatě hotovo.

Texty nakonec napsal baskytarista Pavel Mrázek. Přihlásil se o ně sám?

Ruppert: Spíš se sám rozhodl. Napsal už téměř všechny texty na minulou desku, která byla v angličtině. Teď to zvládl i česky. A nejenom že texty napsal, ony jsou i výborné.

Holý: Texty Pavla Mrázka jsou podle mě největším a nejpozitivnějším překvapením naší kariéry.

Mrázek: Psát české texty je složitější než psát anglické. Kdybych to měl porovnat, pak anglické jsou šepot a české řev. V obou případech mi ale jde o to, aby byl výsledek autentický a aby v něm bylo všechno, co jsem chtěl říct. Bylo skvělé dojít k tomu, že to lze udělat nejen v angličtině, ale i v češtině.

Texty jsem začal psát až někdy po pětačtyřicátém roce svého života, kdy mě uchvátily verše J. H. Krchovského. Bavily mě krátké dvou- až čtyřveršové věci, kterými vyjádřil všechno, co chtěl. Postupně jsem začal psát básničky. V češtině. A došlo to až k českým písňovým textům.

Co v sobě mají?

Holý: Pro nás jsou důležité jejich zvukomalebnost, lehkost a obsah. Chceme být kapela, která je v dobrém smyslu slova neprůstřelná, tedy jejíž každá složka je silná. Máme zpěvačku, která otevře pusu a, obrazně řečeno, zabíjí, protože lidé slyší neomylný, krásný a pevný hlas. Máme zpěváka s báječným a dobrým hlasem, máme výtečnou kapelu a máme i české texty s obsahem.

Čím jsme starší, tím jsou pro nás takové texty důležitější. Pavel pro ně našel témata, kterými žijeme, řešíme je a bavíme se o nich. Není v nich jeho svět, je to náš svět.

Které téma je pro vás výrazně citlivé?

Černochová: Pro mě je to písnička Príma rozvod. Mnozí z naší kapely si rozvodem prošli a nebylo to nic veselého. Pavel ale svůj text zasadil do hudby, která je optimistická, a já na koncertech vidím, že i přes vážnost tématu jsou mnozí posluchači při téhle písni šťastní. Je v ní totiž naděje, že to nakonec dopadne dobře.

Bludičky v močálu identity je pro mě jeden z nekrásnějších názvu písně vůbec. Připomíná mi pohádku, přitom se obsah textu týká věci, která je pro nás neustále aktuální. Je to bloudění po tomto světě. Ta píseň je o tom, že mnozí lidé pracují více na svém obrazu navenek než na skutečném a hlubokém zážitku ze života.

Mrázek: V textech nahazuju udičky, a když se na ně člověk chytí, určitě o nich zapřemýšlí. Jsme hloubavá kapela, hodně si povídáme a baví nás o věcech přemýšlet. Témata textů proto často přicházela z našich rozmluv.

Romane, bylo pro vás jako pro autora hudby po deseti vydaných albech a při daném hudebním stylu těžké skládat další písně?

Holý: Vždycky je to pro mě velká výzva, řeším to dnes a denně. Neustále mám zamotané prsty na rukou a hledám u klávesových nástrojů nějaký neotřelý obrat. Je to práce, těžká křížovka, složitá matematika. Zapojuju do toho nejen hlavu, ale i srdce, a k tomu přidávám totální entuziasmus.

Ano, při jedenácté desce se může zdát, že jsme už řekli všechno. Před několika dny jsem si ale přečetl, že Willie Nelson, můj oblíbený muzikant, vydal už sté první album a chystá další. Všechny jeho skladby jsou přitom v podstatě stejné. Technicky používá stále jenom dvanáct akordů, a buď je písnička fajn, anebo není.

Ve srovnání s tímhle chlapíkem máme v rámci svého žánru ještě mnoho možností. Nahráli jsme jedenáct desek. Takže jsme v podstatě ještě ani pořádně nezačali.

Jaké texty budou na další desce?

Holý: Jestli nějaká bude, a já věřím, že ano, budou určitě v češtině. I když to neznamená, že už nikdy nenahrajeme žádnou anglickou věc.