Článek
Proslavila jste se rok poté, co v roce 1963 předčasně zemřela šansonová diva Édith Piaf. Brala jste to tak, že po zpěvačce takříkajíc přebíráte štafetu?
Zpočátku ano. S jejími písněmi La Vie En Rose a Hymne A L'Amour jsem tehdy vyhrála pěveckou soutěž v Avignonu. Díky vítězství jsem se dostala do televizní talentové show Jeu de la Chance v rámci pořadu Télé-Dimanche, kde jsem se skladbou Jezebel vystoupila v listopadu 1965.
Diváci v něm telefonicky hlasovali, koho by následující týden rádi viděli na obrazovkách. Zvolili mě a já opět zpívala píseň od Édith Piaf, tentokrát Soudain une vallée. Mám podobný hlas jako ona, takže ke mně její skladby pasovaly a publikum mě rázem označilo za novou Édith Piaf. Můj manažer Johnny Stark pro mě ale později vymyslel vlastní repertoár.
Jak vzpomínáte na své první setkání s budoucím manažerem?
Potkali jsme se v televizním studiu hned po mém druhém vystoupení v Télé-Dimanche. Zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěla spolupracovat. Okamžitě ale předeslal, že to bude velice náročné, protože hudební byznys je tvrdý a je zapotřebí mít velkou disciplínu.
Marie Rottrová představí Vánoční mši svého otce: Koncert je pro mě polití živou vodou
I tak jsem se cítila jako v pohádce. Během pouhých pěti týdnů jsem se dostala z televizní soutěže na koncert v pařížském sále Olympia, který se konal na konci prosince 1965.
Naplnila se tenkrát vaše očekávání?
Manažer se vydal do Avignonu za mými rodiči, s nimiž vyjednal můj přesun do Paříže. Bylo mi devatenáct let, zletilost ve Francii přitom tehdy začínala až jednadvacátými narozeninami. Do hlavního města mě proto doprovázela má teta.
Odstěhovala jsem se a vůbec jsem netušila, co je přede mnou. Johnny se mnou jednal dost přímočaře a ze začátku to nebylo jednoduché. Byla jsem plachá, zvyklá zpívat jen před rodinou nebo nanejvýš v kostele.
Musela jsem zahnat trému před diváky a naučit se správně používat mikrofon a sluchátka ve studiu, a to poměrně rychle. Už tři měsíce po televizním natáčení jsem totiž nahrávala debutové album.
Francouzská šansoniérka Mireille Mathieu na koncertě v pražském Kongresovém centru v roce 2019
Johnny Stark se prý tehdy postaral, abyste nemyslela na nic jiného než na zpěv. Dařilo se mu to?
Ano, skutečně se o všechno pečlivě staral a já nedělala nic jiného, než že jsem zpívala a zpívala. Chodila jsem navíc na hlasovou průpravu a lekce angličtiny a němčiny, protože jsem od začátku zpívala písně i v těchto jazycích.
Během své kariéry jste se potkala s Elvisem Presleym i Frankem Sinatrou, několikrát jste vystupovala před britskou královskou rodinou. Má některé setkání zvláštní místo ve vašem srdci?
Jednoznačně setkání s papežem Janem Pavlem II., s nímž jsme se sešli třikrát na soukromé audienci i s mou maminkou a sestrou, která mi dnes dělá manažerku (Johnny Stark zemřel v roce 1989 – pozn. red.). Bylo to něco mimořádného. Vyslechl si příběh o naší rodině a mém osudu poté, co jsem opustila Avignon.
Hvězdy míří do Prahy. Příští rok přijedou Alanis Morissette, Lenny Kravitz, Lionel Richie, David Garrett i The Lumineers
Když jste v roce 1988 vydala knižní autobiografii Oui je crois (Ano, já věřím), mnozí ji vnímali jako vaši labutí píseň. Od té doby uplynulo šestatřicet let a stále jste aktivní. Co vás v tvorbě pohání?
Miluji pódium a vystupování před živými posluchači. Z jejich emocí čerpám energii. V mém věku už je nicméně vyčerpávající neustále koncertovat po světě.
Zpívám ve dvanácti jazycích a mám zkušenost, že publikum je v každé zemi odlišné. Získat si ho není pokaždé snadné. Pokud na mé písně nereaguje vřele, vím, že chyba není v divácích, ale ve mně. Cítím pak nutnost se zlepšit, více trénovat hlas.
Pravidelně se vracíte do Prahy. I letos, stejně jako v minulých letech, u nás vystoupíte v adventním čase. Proč právě v tomto období?
Prahu zbožňuji. V předvánočním čase se do ní záměrně vracím posledních deset let. Toto město má ve svátečním období jedinečnou atmosféru, kterou jsem v žádném jiném nezažila. V Praze jsem před sedmi lety nahrála desku Mes classiques s orchestrem Prague Symphonic Ensemble. K jedné skladbě jsme natočili klip na Pražském hradě a bylo to fantastické.
Svůj život jste zasvětila hudbě. Nezaložila jste rodinu ani jste se nikdy nevdala. Je přesto něco ve vaší minulosti, co byste si přála změnit?
Svých rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Zpěv je celý můj život. V roce 2019 jsem naposledy vystupovala před papežem Františkem a při této příležitosti jsem se setkala s muzikanty z celého světa, Ameriky, Indie… Také v cestování a poznávání jiných kultur jsem vždycky viděla hluboký smysl své profese.
Mireille Mathieu: Zpěv je můj kyslík
