Ministr kultury Martin Baxa: Rok české hudby je nosný projekt

Jak vnímáte smysl a význam Roku české hudby?

Je to akce zásadní, a to nejen v domácím, ale i v zahraničním kontextu. Doufám, že se nám při naplňování jejího programu podaří prezentovat českou hudbu v nejvýznamnějších místech světové hudební sítě. Rok české hudby odstartoval mimo jiné recitálem tenoristy Petra Nekorance v New Yorku, kde v závěru tohoto roku na festivalu české hudby v Carnegie Hall vystoupí Česká filharmonie. Pražský filharmonický sbor se zase představí na festivalu BBC Proms v Londýně.

Zahraniční akce se nebudou týkat jen Janáčka, Dvořáka nebo Smetany, ale představí i český jazz nebo soudobou klasickou hudbu. Pro mě osobně je důležité, že program Roku české hudby zahrnuje nejen velká renomovaná tělesa a centra, ale i akce menších orchestrů nebo sborů, že se opravdu prolíná kulturním životem celé země.

Jak se na jeho přípravě podílelo ministerstvo kultury?

Když jsem v prosinci 2021 nastoupil do funkce ministra kultury, našel jsem přípravu Roku české hudby v nedokonalém stavu a bez finančního zajištění. Po jednání s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou a vládou se na akci podařilo vyčlenit dvě stě milionů korun.

Co se týče programu, rád bych za pomoc poděkoval týmu České filharmonie a muzikologovi Aleši Březinovi, který přišel s dobře připraveným konceptem Smetana 200 i dalšími podněty, takže vznikl podle mě velmi dobrý a nosný projekt.

K jeho realizaci vypsalo ministerstvo grantový program, do něhož se přihlásilo na sto čtyřicet projektů, od skromných akcí až po programy velkých festivalů, orchestrů i divadel. Které z nich pokládáte za stěžejní a chystáte se je navštívit?

Každý z nich pokládám za cenný. Samozřejmě na podporu nedosáhly všechny, ale jsem rád, že byly podpořeny projekty napříč jejich velikostí i místem konání. Osobně jsem Rok české hudby zahájil na novoročním koncertu České filharmonie, ale rád bych svou pozornost rozdělil spravedlivě mezi velké i menší projekty.

Těším se 2. února na premiéru Smetanova Dalibora v brněnském Národním divadle, 2. března se chystám na Smetanovy Branibory v Čechách do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, které jimi zahajuje provedení všech osmi dokončených Smetanových oper ve svých inscenacích.

Zcela jistě nevynechám program Pražského jara, Smetanovy Litomyšle ani festivalu Janáček Brno 2024. Chci si najít čas i na akce méně věhlasných souborů v malých městech, které si zaslouží pozornost.

Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů a řada dalších, stejně jako jména renomovaných těles a umělců, představují cosi jako rodinné stříbro České republiky. Setkáváte se s tím při svých zahraničních cestách?

Velmi často. Na jednání rady ministrů v Bruselu, ale i v řadě dalších míst, všude je česká hudba vnímána jako cosi výjimečného. Rád v této souvislosti vzpomínám na provedení oratoria Nádech věčnosti Jana Zástěry, jemuž jsem byl přítomen v září 2022 v papežské bazilice sv. Jana v římském Lateránu se Soňou Červenou v roli svaté Ludmily a které mělo mimořádnou návštěvnost i ohlas.

Ale nedávno mě třeba i můj kolega, španělský ministr kultury, překvapil tím, že věděl, kdy bude v jeho zemi hostovat Česká filharmonie.

Máte mezi českými autory své oblíbence?

Velmi mě zajímá stará hudba od středověku až po baroko. Navštěvuji koncerty nebo poslouchám nahrávky Collegia Mariana, Tiburtina Ensemblu nebo Collegia 1704. Z hudby devatenáctého a dvacátého století mám nejraději Leoše Janáčka.

Také mě, i díky projektu Musica non grata pražského Národního divadla, zajímá hudba terezínských skladatelů. Momentálně poslouchám nahrávku Bennewitzova kvarteta se skladbami Viktora Ullmanna, Hanse Krásy, Erwina Schulhoffa a Pavla Haase. Rád bych zhlédl Haasovu operu Šarlatán v Ostravě, která je rovněž součástí Roku české hudby.

A co současná hudba?

K té si už dlouho hledám cestu. Na ostravských Dnech nové opery jsem poznal hudbu Františka Chaloupky a doufám, že se mi letos podaří vidět i jeho operu, kterou si u něho festival objednal. Mám rád skladatele Petra Kotíka, který ten festival spoluzaložil, a také Miroslava Srnku, jehož operu Jižní pól, která mě zcela oslnila, uvedla Bavorská státní opera ve světové premiéře.

Těším se na evropskou premiéru jeho skladby Superorganisms na závěrečném koncertu Pražského jara. A když už jsme u Pražského jara, tak se těším i na houslový koncert Kryštofa Mařatky Svatyně.

Poslyšte, ale teď to vypadá, jako bych si ten výčet skladeb a autorů speciálně připravil pro tento rozhovor, abych se předvedl, jak jsem hudebně vzdělaný. Ale tak to není, nemám hudební vzdělání, jen mám opravdu všechnu tu hudbu moc rád.

Jaký máte vztah k letošnímu dvojímu jubilantovi Bedřichu Smetanovi?

Zcela výjimečný. Jako historik a Plzeňák mám před očima spíš mladého studenta Smetanu, který v Plzni žil veselým životem, v němž ale už nechyběla ani jeho hudba, než seriózního vousatého skladatele, jak ho známe z jeho soch. Ostatně i v Plzni jednu takovou máme, a možná bychom tam měli mít spíš toho mladíka.

Ale vážně, Smetany si vážím a jsem rád, že ho v Plzni připomínají Smetanovské dny, koncerty i sympózia. A byl bych rád, kdyby se podařilo skrze program Roku české hudby Smetanovo dílo více prosadit v zahraničí.

Máme ojedinělou síť ZUŠek i navazujícího hudebního školství, které produkuje řadu pozoruhodných mladých umělců. Jak vnímáte hudebnost tohoto národa?

Myslím, že naše hudební školství je úžasná věc a že je třeba udělat vše pro to, aby nám zůstala zachována. Právě pro hudebnost národa. Tyto školy vedle přípravy aktivních hudebníků vychovávají děti a mladé lidi k vnímání hudby, a to pokládám za důležité. Přináší to nejen obohacení jejich života, ale i další generace hudbymilovného publika.

V současné době je vedle Roku české hudby diskutovaným tématem i zavedení statusu umělce, který vzbudil kontroverzní ohlasy. Jaký je váš názor na jeho návrh?

Jsou evropské země, v nichž je status umělce zákonem definován. Jsou ale i země, třeba Dánsko a Nizozemsko, ve kterých to tak není. Jsme v situaci, kdy je status umělce pevnou součástí Národního plánu obnovy, takže prostě musíme v relativně krátkém čase tuto legislativu přijmout.

Připravili jsme ji jako novelu zákona o některých druzích podpory kultury. V těchto dnech skončilo zasílání připomínek v rámci mezirezortního připomínkového řízení a čeká nás jejich vypořádání.

Osobně si myslím, že status umělce potřebujeme, ale současně vidím, že je třeba rozsáhlejší diskuse napříč společností. Stávající návrh tedy chápu jako začátek cesty.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Národní divadlo Brno, Divadlo Antonína Dvořáka, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl