Materiál ze Šumavy a šest tisíc hodin ruční práce. Historický klavír zazní na Dvořákově Praze

Klavíry v 19. století patřily k takřka nezbytné výbavě každého dobrého salonu, kde se scházela vybraná společnost. A jenom v těch nejlepších mohl stát klavír značky Streicher, která patřila k nejznámějším a také nejdražším.

Podobně jako dnešní Steinway či Yamaha. Hrály se na ně domácí koncerty, ale sloužily i jako dekorace, jakou si nemůže dovolit každý.

Současné verze klavírů z Mozartových, Beethovenových i Dvořákových časů vyrábí Američan Paul McNulty, který se už takřka před třiceti lety usadil ve středočeském Divišově. Může se to zdát poněkud stranou velkých světových center, ale pro vynikající nástroj se nejezdí každý týden a dobrá značka se neutají.

Klavíry jsou jeho vášeň i osud. Sám říká, že výrobce historických klavírů lze spočítat na prstech jedné ruky. V Divišově si vybrala nástroj pařížská Sorbonna, festival v jihoanglickém Glyndebourne i vynikající klavíristka Mitsuko Uchida.

Pro jeden z jeho nástrojů si přijela i původem ruská klavíristka Viviana Sofronickaja, s níž se pak McNulty oženil.

V okamžiku, kdy se kopie klavíru Streicher z roku 1868 postaví na pódium Rudolfina, čas poskočí o mnoho let nazpět. Klavírní koncert Antonína Dvořáka zazní na stejný typ nástroje, pro jaký ho skladatel komponoval.

Právě podle něj si vytvářel představu ideálního zvuku a vycházel z jeho technických možností. Kanadský klavírista Eric Guo a orchestr Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem tak nabídnou publiku kromě samotného koncertu i něco jako audiovizuální expozici, jakou si jen málokterá galerie může dovolit.

K dovednostem hudebníků, kteří ovládají staré techniky hry, se přidají i staré instrumenty. Zatímco mezi smyčci se stále nacházejí nástroje staré i několik století, ke klavírům je čas nemilosrdný. Housle starých mistrů, z nichž nejslavnější je Stradivari, představují výhodnou a spolehlivou investici pro nejbohatší lidi dneška.

Klavír má spíš pozici luxusního firemního auta. Stojí hodně peněz, potřebuje skvělý servis, ale životnost jeho složité a namáhané mechaniky je značně omezená. Na autoveterána i na původní starý klavír je krásný pohled, ale do běžného provozu se ani jedno nehodí. I proto je příležitost slyšet repliku klavíru Streicher na Dvořákově Praze jedinečná.

(Boris Klepal, autor je spolupracovník Dvořákovy Prahy)