Marta Vrbová Věchetová, spolupořadatelka festivalu TrutnOFF: Ležení pod horami bude burácet, tančit a zpívat

Co pro vás festival TrutnOFF znamená?

Především to, že vznikl úplně na jiných základech, než vznikaly později další festivaly u nás. Na základech solidarity a sounáležitosti, jak říká Martin. Ne za účelem byznysu, ale z potřeby vyjádření názoru a svobody bez ohledu na to, kdo tady vládne a co se má zrovna říkat. To jej vlastně doprovází dodnes.

V nesvobodné době chtěl Martin nejprve sám, v roce 1984, a pak s Čuňasem v roce 1987 udělat nezávislý festival bez ohledu na následky. Festival mě provázel celým dětstvím, a tak se nenápadně vloudil do každého léta.

Bavila mě hlavně muzika a to, že člověk skrze festival poznává nové lidi. Od patnácti let jsem se zapojovala do programu jako muzikant. Festival pak velkou mírou přispěl k založení mé kapely. Ta na něm v roce 2007 odehrála první koncert pod pracovním názvem Marta a Rasputin, který jí zůstal dodnes.

Pro mě je dětství a léto spojené s vůní žlutých letáků, ta mě vždy vrací zpět. Vždycky byly po celém autě, ve kterém jsme jezdili a spali. Byla to stará dobrá VW T3 se stanem, jak říkáme, s teepee na střeše.

Jinak mi to jako dítěti nikdy nepřišlo zvláštní nebo jiné. Možná zpětně, když si uvědomím, kdo všechno prošel naším bytem, který byl v té době festivalovou kanceláří a zároveň interhotelem, tak to rozhodně byla zajímavá přehlídka. Byl to kaleidoskop lidí, o nichž se dnes učí ve školách. TrutnOFF pro mě znamená mnoho parádních vzpomínek, ale i hodně práce a probdělých nocí.

Je vám blízké spojování festivalu s indiánskou historií, která k němu dlouhodobě patří?

Ano, jinak bych se nezapojila. Mám vystudovanou etnologii a původní kultury mě vždy zajímaly, i ty americké. Mnozí mají u nás indiány spojené s dětstvím. Propojení festivalu s nimi a jejich kulturou vnímám jako symbolické. Festival odkazuje i k hodnotám, které nás převyšují s úctou k matce zemi. V minulosti jsme i my společně bojovali proti různým zákazům a utlačení.

Co je pro vás největší problém dnes?

Hlavně festivalové pozemky, ze kterých radnice už před časem udělala průmyslovou zónu a má se na nich brzy začít stavět. Moc se o tom nemluví, ale jakmile začne výstavba na dříve zemědělské půdě, je to i konec pro vícedenní festival.

Martin o tom dříve několikrát mluvil, ale teď jsou již pozemky v soukromých rukou a jejich vlastníci s nimi mají jasné plány. Postaví obchody. Ani nevíme, jestli ten letošní festival nebude poslední. Teď je ale před námi oslava čtyřiceti let a udělali jsme vše pro to, aby byla pěkná a programově různorodá.

Který okamžik v minulosti rozhodl o tom, že nyní s otcem festival spolupořádáte?

Nebyl to žádný zásadní moment. Vše postupně vyplynulo samo. Od dvanácti třinácti let jsem začala pomáhat mamce v Geronimo stánku, kde jsem měla na prodej i své výrobky z korálků. Vyráběla jsem je doma ručně, jak to dělají indiáni.

Zpočátku jsem se obávala, abych jich neudělala hodně a zbytečně jimi neobtěžovala. Náramek stál třicet korun a bála jsem se, aby to nebylo moc. Hned první den se všechny prodaly. Lidi se na ně ale stále chodili ptát a já se jen omlouvala. Bylo mi to líto.

Nevím, jestli si je kupovali ze solidarity nebo proto, že věděli, že jsme od Martina. Všichni ale byli velmi milí. Chytlo mě to natolik, že jsem v patnácti letech dostala na starost brigádníky a celý prodej samizdatů. Hodně mi pomáhala i ségra Maruška. Navíc jsme prodávali opět z oblíbeného auta T3. A už mi to zůstalo.

V minulosti na trutnovský festival jezdil Václav Havel, později ho navštívili další politici, třeba Karel Schwarzenberg, Saša Vondra, loni pak prezident Petr Pavel. Přijede některá výrazná politická osobnost i letos?

Každým rokem se na festivalu někdo objeví. Nejsem stoupenkyně zvaní politiků, budí to často vášně. Ale prezident Václav Havel nebo pan kníže jsou něco jiného. To k Trutnovu patří a vždy patřilo.

Je možné, že se letos na festivalu opět někdo objeví. K jeho čtyřicátinám dorazí celá řada lidí z kulturního i společenského života, kteří se stanou i součástí debat, které budou probíhat v Undergroundovém stanu. Přes den a v noci koncerty, dopoledne debaty.

Jako je různorodý hudební program, takové je to i s nehudebním. Navštíví nás například známá moderátorka prezidentských debat Světlana Witowská, sportovní komentátor Jaromír Bosák, investigativní novinář Jaroslav Spurný, politický komentátor Radko Kubičko nebo sociální inovátor Karel Janeček. O svých filmech budou povídat třeba Petr Jančárek nebo Václav Marhoul. Na místě bude i hvězdárna, různé výstavy k festivalu, prezentace fotografií nebo moravští vinaři s cimbálovkou.

Několik let byl festival v azylu v Brně. Byl pro vás návrat do domovského Trutnova důležitý?

Loňský návrat se povedl, byl plný radosti. Za povedený ve velkém stylu jej považovala i média a Novinky jej označily za jednu z nejvýznamnějších událostí loňského roku. Potvrdilo se, že atmosféra festivalu je přenositelná.

V exilu v Brně mu ale také bylo dobře. Areál byl členitý s řekou v blízkosti, dubovou alejí, zázemím i dřevěnými domy, které tam ještě postavila německá armáda. Magistrát i Jihomoravský kraj festival podporovaly, ale okolnosti nám bohužel nedovolovaly v areálu Na Střelnici dál pokračovat. Kvůli plánované demolici.

Náhradních míst jsme měli vybraných několik. Byla jsem jedním z iniciátorů toho, že se festival vrátil domů. Ale jak jsem už říkala, zřejmě to nebude na dlouho.

Jaká je vlastně dramaturgická filozofie festivalu?

Kapely vybíráme tak, aby byly žánrově pestré a poskládaly se do barevné mozaiky, která nabídne hudbu od undergroundu, rocku, metalu, world music, alternativy až po country, folk nebo funky. To se děje od jeho počátků, když Martin hned v roce 1990 sezval hudebníky a písničkáře, kteří utekli před komunisty do exilu, a spojil je s těmi, kteří zde mohli hrát nebo byli na hranici tolerance.

Už tenkrát byly na festivalu bohoslužby, které jsou na hlavním pódiu dodnes. TrutnOFF lidi spojuje. Na tomto základě vznikl. Lidé jej milují, případně nenávidí. Nenechává je v klidu. Odkojil většinu dnešních návštěvníků kulturních akcí a položil základy festivalové kultury u nás. Má tvář a názor.

Co byste vy osobně z letošního programu doporučila?

Rozhodně mohu doporučit legendu nezávislé britské scény The Jesus and Mary Chain. Zatím u nás hrála pouze dvakrát. Nedlouho po koncertě u nás odlétá za velkou vodu, kde bude mít turné po Americe.

Doporučila bych třeba senegalské šamany NDOX Electrique, kteří v Čechách ještě nehráli, nebo ukrajinskou kapelu Go_A s moderními elektronickými prvky, které míchá s původními lidovkami, což je mi blízké. Vystoupí v rámci Dne nezávislosti Ukrajiny a za podpory Karla Janečka. Zapomenout bychom neměli na UK Subs, legendu, která byla u zrodu celého punkového hnutí.

Kapel je v programu více než šedesát. Z domácích bych doporučila Jiřího Macháčka, jenž se k nám s Mig 21 vrátí po deseti letech, Monkey Business, kteří jsou naší stálicí a zárukou, nebo mladého a vtipného Michala Horáka.

Osobně se nejvíce těším na Flogging Molly. Je to ideální kapela na naši letošní oslavu čtyřicátin. To bude naše ležení pod horami burácet, tančit, zpívat a Krakonošovi poposkakovat v horách na plotně pokličky. Stoly se budou prohýbat a kapela jistě svými punkrockovými rytmy říznutými irskými melodiemi roztančí celé Bojiště. To chce zažít.