Článek
Jak jste dal dohromady tak netypické obsazení, kde se potkávají hráči na koru, cello a akordeon?
Přišlo to po pozvání od cellisty Vincenta Segala na letní festival ve Francii, kde jsme měli volnou ruku a kde jsme se potkali s mnoha dalšími umělci. Bylo to k dvacátému výročí labelu NoFormat. Odpoledne jsme všichni čtyři improvizovali pod pergolou a bylo to velmi přirozené, jako bychom spolu hráli vždycky. Bylo proto i velmi přirozené se pár měsíců poté rozhodnout spustit tento projekt.
Jak důležitá je pro vás improvizace?
Improvizace hraje významnou roli v našem repertoáru, dělá každý koncert unikátní a výjimečný. Samozřejmě máme kousky, které jsou více či méně zaranžované, ale s krásnými pasážemi pro improvizace.
Kombinace akordeonu, cella a saxofonu evokuje tango nuevo. Inspirovalo vás, když má vaše hudba jeho typický smutek?
Je to legrační, protože před pár lety jsme v duu s Emilem vydali album Abrazo, které se pohybovalo v oblasti jihoamerické hudby, zejména tanga. Dovedu si představit a doufám, že nás tato hudba ovlivnila a pořád nás inspiruje…
Vaše hudba se docela liší od „typické world music“ postavené na afrických polyrytmech a divoké energii. Cítíte nějaké vazby na skupinu Oregon?
Především bych nemohl říci, co je typická world music, ale je jisté, že se vesmíry nás čtyř navzájem ovlivňují. Můžeme jít od tradičních (západoafrických) zpěvů mandingue ke skladbě postavené na orientálních názvucích a pak přes jazz, nebo dokonce do klasické hudby. Bez samolibosti říkám, že se snažíme tvořit hudbu, která především odráží nás samotné.
Jak důležitá je pro vás tradice francouzského šansonu ze čtyřicátých let, zejména od pouličních muzikantů hodně využívajících akordeon?
Jako akordeonista mám rád jakéhokoli dobrého francouzského akordeonistu. Po léta jsem hrál mnoho francouzských písniček. Je to výjimečný repertoár, ze kterého jsem si vzal hodně inspirace, takže má pro mne velký význam.
Trio Meral Polat přináší syrovou hudbu
Švédská kapela Mando Diao: Nové písně z nás dělají nadšené děti
