Láska vydal druhé album: Muzikant nesmí zmizet z dohledu

Když jste se před pěti lety vydal sólově koncertovat, říkal jste, že to berete především jako zábavu. Platí to pořád?

Zábava je to pořád, ale beru to už víc vážně. Řada lidí mi na začátku říkala, že jsem na to už trochu starý, a možná i pod tím vlivem jsem měl pocit, že to prostě jenom zkusím a budu to dělat, dokud mě to bude bavit.

Ono to ale začalo fungovat, má hudba se, doufám, vyvíjí, daří se mi oslovit, a tedy i získávat nové fanoušky, takže jsem vůči nim i sobě přijal odpovědnost.

Šlo to od začátku pořád k lepšímu?

Nešlo, asi před rokem jsem měl takovou menší krizi. Zahajoval jsem pátý koncertní rok, ale nebyl jsem si jist, jestli to dělám správně a jakou cestou mám dál jít. Zašel jsem pro radu za svým kamarádem Pokáčem, a ten mi řekl, že on se na to po pár odehraných letech na chvíli dokonce vykašlal.

Hrál prý tenkrát často jen pro pár kamarádů, a jelikož usoudil, že to nikam nevede, stáhl se do ústraní. Potom ho ale oslovil písničkář Voxel a požádal ho, aby mu s něčím pomohl. No a on se díky tomu na scénu vrátil.

A to mě uklidnilo. Řekl jsem si, že když se taková věc stala Pokáčovi, který je dnes velkou hudební autoritou, tak tu krizi, která mě také dostihla po pěti letech, zkusím překonat. Začal jsem nahrávat druhé album a šlapat do toho dál.

Bez pauzy?

Ano, bez pauzy. Za těch pět let jsem žádnou neměl. Pauzíroval jsem jen poté, kdy se na konci roku 2017 rozešla má kapela Ovoce a já přemýšlel, co budu v hudbě dělat dál. Nakonec jsem během roku 2018 začal skládat vlastní písničky, natočil a zveřejnil jsem první klipy a v roce 2019 jsem začal koncertovat.

Bylo těžké získat důvěru fanoušků?

To je těžké vždycky. Měl jsem zpočátku podporu některých příznivců Zakázanýho ovoce. Část jich ale přišla na to, že je má hudba nebaví, protože to nemá nic společného s punkem, a odešla.

Naštěstí je nahradili noví fanoušci, kteří ocenili, že dělám muziku tak, jak ji cítím. Vyplatilo se mi být autentický a na nic si nehrát.

Zvažoval jste, jaké písničky budete skládat?

Na první desku nazvanou Deska, která vyšla v roce 2020, jsem se snažil napsat legrační i vážnější, chtěl jsem, aby byla tematicky vyvážená. Na mé koncerty možná i díky tomu začali chodit různí lidé, ať už v mém věku, mladší, nebo starší.

Druhé album už jsem chtěl více odlehčit a snažil jsem se, aby bylo pestré a dospělejší než debut. Nikdy jsem však nepřemýšlel o tom, jaký hudební žánr přináším. V tomhle nekalkuluju, neumím to.

Která skladba je pro vás dosavadním autorským vrcholem?

Krom oblíbené Jako já z první desky je na nové desce pár takových, s nimiž jsem opravdu spokojený. Například Schizofrenní, kterou jsme napsali a nahráli s Jakubem Děkanem.

Je hitmaker, který opravdu umí napsat hezkou a melodicky silnou skladbu. Jedno odpoledne jsme se zavřeli do hotelového pokoje, já měl kytaru, on čistou stránku v notebooku, aby mohl psát text, a začali jsme skládat. Za čtyři hodiny byla Schizofrenní na světě.

Jakub do textu vepsal něco o problémech, které před nějakým časem řešil, a protože to bylo na začátku loňského roku, já do ní zase dal kus svého tehdejšího pochybování, o němž jsem hovořil. Všechno do sebe hezky zapadlo.

Mám rád i písničku Easy den, kterou zpívám s Xindlem X. Když jsem ji psal, docela jsem jí věřil. Ještě před nahráním jsem ji testoval na koncertech a ukázalo se, že se lidem líbí. Dlouho jsem pak přemýšlel, s kým bych ji nazpíval, protože jsem měl pocit, že by jí slušel duet.

Napadl mě Xindl X, ale v první reakci mi napsal, že duety zas tak moc dělat nechce. Přesto slíbil, že si ji poslechne a za pár dnů mi dá vědět. Ozval se ale už druhý den s tím, že ho ta píseň baví. Přijel k nám domů, kde jsme ji spolu s producentem Tomášem Frödem natočili.

Bavíte se o své tvorbě s těmi, s nimiž jste na novém albu spolupracoval?

Sem tam se jich na něco zeptám, ale nerad někoho otravuju, takže nemůžu říct, že bychom o muzice vysloveně diskutovali. Každý má dost své práce, takže se snažím neobtěžovat nikoho víc, než je třeba.

Patříte k pracovitým písničkářům, často vydáváte nové písně i s videoklipy. Vyhovuje vám to tak?

Není asi tak podstatné, jestli mi to vyhovuje. Spíš se mi zdá, že je to nutné. Žijeme v době, která po každém hudebníkovi chce, aby byl co nejvíce vidět a nemizel z dohledu.

Nedovedu si představit, že bych třeba rok neudělal nic nového. Doba vyžaduje značnou aktivitu, pořád se musí něco dít. A pravda je taková, že mě to takhle baví.