Krása tvorby je v tom, že vás píseň napadne, říkají členové skupiny Lucie

Kodym: Na naší skupině se mi nejvíce líbí, když stojí na pódiu a hraje koncert. Teď se mi líbí i to, že když se Viktorovi zachce, během koncertu ke mně přijde a klidně si se mnou třeba zatančí. Anebo naopak já s ním.

S P. B. CH. zase občas dělám to, že se k němu přiblížím a přátelsky ho poplácám po zadku, anebo ho chytím kolem ramen. Tak třeba tohle se u nás změnilo.

Dvořák: Poprvé veřejně říkám, že se mi stalo, že jsem se po třiceti letech začal těšit na zkoušky do zkušebny. Od příchodu Viktora do kapely zkoušíme velmi intenzivně, jsme ve zkušebně od rána do večera. A potom si ještě všichni zajdeme někam sednout a povídáme si, jak to všechno budeme dělat. Jeden chytrý chlap řekl: Najdi si v životě to, co máš rád, a nech se tím zničit. To se mi teď v tom nejlepším smyslu slova děje.

Viktor je náš vrstevník, vyšel z podobného hudebního podhoubí jako my. Je to člověk, který k nám dobře zapadl, protože k nám patří.

Kodym: Řekli jsme si, že bychom chtěli někoho, kdo není o dvacet let starší ani o dvacet let mladší než my. Význam pro nás má i to, že Viktor je rodilý Pražák, stejně jako my ostatní.

Kodym: V polovině osmdesátých let Lucie nevznikala na základě nějakého celonárodního konkurzu. Sedl jsem si tenkrát na tramvaj číslo dvacet jedna a jel do Vodičkovy ulice. Tam jsem vystoupil, šel jsem do Lucerny a podal tam inzerát, ve kterém stálo: Perspektivní funky kapela hledá basáka.

Na to konto mi zavolal P. B. CH. a já mu řekl: Super, přijď na Smíchov k tanku, který má číslo dvacet tři. Ta ulice vedle se jmenuje Holečkova a ty půjdeš do baráku, který má stejné číslo jako ten tank. V něm bydlí Franta Ringo Čech a v jeho sklepě zkoušíme. No a tam si tě vyzkoušíme.

A takhle to bylo vždycky. Prostě jsme oslovovali lidi kolem sebe.

Dyk: Od začátku jsem si byl vědom toho, že mám na bedrech velkou odpovědnost. Kluci si mě vybrali bez konkurzu, dali mi důvěru, a já s nimi chci tuhle etapu zvládnout a dostat se do dalších. Věřím, že jim jednou budu moci k dobrému výběru nového spoluhráče pogratulovat.

Současně samozřejmě platí, že všichni v kapele jsme osobnosti a každý vidíme svět po svém. Pořád ještě jsme ve fázi vzájemného poznávání se. Lidského i tvůrčího. Dobrá chemie, díky které vztahy v kapele mohou fungovat, mezi námi ale rozhodně je.

Dvořák: Máme i podobný humor a umíme se spolu smát. Přitom nám právě ten smích v posledních letech v kapele chyběl.

P. B. CH.: Když jsme hráli poslední koncert v předešlé sestavě, článek na Novinkách měl titulek: Ani muk. Na posledním koncertu klasické sestavy Lucie prý chyběla slova. Podle fanoušků. Asi na tom něco bylo. Letos v září jsme ale hráli v nové sestavě v Londýně a naše pódiová komunikace, která je teď pro nás přirozená a příjemná, se přenesla mezi lidi. Byli nadšení, víc se uvolnili, bylo to osobnější a celý koncert měl od začátku do konce skvělou atmosféru.

Dyk: Lidé se svou kapelou chtějí komunikovat a být součástí koncertní energie, a to nejenom v souvztažnosti k písničkám. Mimochodem, v tom Londýně jsme hráli ve stejný den, kdy hráli Oasis ve Wembley.

Kodym: Mám pro to příměr. Když má člověk vřelý vztah k sexu a nemá v něm žádné bloky, funguje mu v komorním prostředí, ve velké místnosti i kdekoli venku. Pokud je pro mě v našem případě tím sexem koncert, pak hrát v klubu je jako milovat se v dodávce. Funguje to a je to velice intenzivní.

P. B. CH.: Naše výroční koncerty v halách byly naplánované dávno před vystoupením v OX Clubu. Proto jsme na tom plánu nic neměnili. Myslím si ale, že v dohledné době, příští rok, dojde i na koncerty v klubech. Máme to v plánu.

Dvořák: Lucie je kapela s obrovskou fanouškovskou základnou. Dokazuje to fakt, že i v nové sestavě jsme vyprodali jednu O2 arenu a otevřeli druhou. Pakliže se Lucie rozhodla odehrát velké narozeninové koncerty a na všechny koncerty pozvat spoustu hostů, mezi nimiž budou Michal Pavlíček, Michael Kocáb, Petr Janda, Lenny, naši spoluhráči ze starých časů Tomáš Waschinger, Petr Franc a Michal Penk, je jasné, že by se do žádného, byť sebevětšího rockového klubu s diváky a v celé té muzikantské partě nevešla.

Narozeninové koncerty chceme udělat tak velké, jako byly naše comebackové koncerty v roce 2014. Chceme ukázat kapelu v tom nejlepším světle, v plné síle. Máme bohatou historii, hráli jsme před Rolling Stones, opakovaně jsme vyprodali všechny sportovní haly u nás i na Slovensku, vyprodali jsme největší fotbalové stadiony včetně Edenu.

Pro nadcházející halové koncerty už více než rok chystáme obrovskou scénu s velkými světly, točnou, hydraulikou, lasery, pyrotechnikou a podobně. Náš bubeník Štěpán Smetáček se bude vznášet prostorem a budou tam další vychytávky včetně malého pódia na akustický set. Chceme prostě, aby to bavilo lidi i nás.

Navíc nám přidaný pražský koncert dává prostor podpořit nadace, se kterými Lucie dlouhodobě spolupracuje. Jsou to Nadace Terezy Maxové a Pohyb bez pomoci profesora Pavla Koláře.

Ovšem na ty kluby dojde. Nikde není psáno, že se do nich v roce 2026 nevrátíme. Mimo jiné, protože máme i nabídky na velké koncerty.

P. B. CH.: Nebyl to nikdo z nás, ale můj kamarád Honza. Je to vyhlášený pěstitel akvarijních ryb světového formátu. Tímto mu ještě jednou děkuju a sděluju, že u nás má láhev.

Kodym: Lucie na Hradech CZ pokaždé odehrála jen tři písničky, z toho dvě své plus poctu Ozzymu Osbournovi, který letos v červenci zemřel. Vidělo ji osmkrát deset tisíc lidí a atmosféra byla pokaždé skvělá.

Já na těch koncertech byl s Wanastovkama, ale musím říct, že své kolegy z Lucie obdivuju za to, že jim stálo za to na ty festivaly kvůli třem písničkám jezdit.

Kodym: Trochu se obávám, že když řeknu, že jsme v nejlepším autorském rozpoložení, nebude to znít dost důvěryhodně. Nikdy to ale nebylo lepší, opravdu. Máme desítky nápadů a z nich vybereme deset písniček, které nahrajeme a dáme na desku. Až to bude, pak album, které jsme nazvali R.A.D.O.S.T., vyjde.

Dyk: V Lucii se teď odehrává cosi jako zákulisní souboj potenciálních hitů. Naše písničky mezi sebou soupeří o to, jestli se na album dostanou. Máme zkrátka tvůrčí přetlak. Sám jsem zvědav, jak to dopadne.

Kodym: Z vnitřního pohledu si na naší kapele cením toho, že máme všichni velké zkušenosti. Ty se nedají koupit ani ukrást. Od roku 1988, když vyšel náš první singl, jsme prodali více než milion dvě stě tisíc nosičů a ty zkušenosti jsme nasbírali při práci na nich. Je to hodnota, která není vidět, ale pro nás představuje pevnou půdu pod nohama.

Kodym: Nepoužíváme, to nás vůbec nenapadlo. Ale je pravda, že tohle téma se přetřásá v souvislosti se skoro každou kapelou a každým hudebníkem. Jedna z naprosto nejvlivnějších postav českého šoubyznysu mi třeba nedávno řekla, že je stoprocentně přesvědčena o tom, že poslední album Rolling Stones je kompletně vytvořeno umělou inteligencí.

Nevím samozřejmě, jak to v tomhle případě ve skutečnosti bylo, ale téma umělá inteligence přichází i k těm, které by podle mě asi nenapadlo s ní, vzhledem ke svým zkušenostem, spolupracovat.

Kodym: Za sebe musím říct, že úžasná. Myslím si, že bych se bez ní už asi neobešel, ovšem týká se to úplně jiných oblastí, než je skládání písniček. Je to kamarádka, která mi například nedávno pomohla zapojit úplně nový počítač.

P. B. CH.: Před pár dny jsem četl skvělý článek o používání umělé inteligence při skládání písní. Napsal ho kytarista skupiny Led Zeppelin Jimmy Page.

Mimo jiné v něm říká: Umění a hudba generované umělou inteligencí, syntetizované z existujících lidských děl, postrádají niterní podstatu, která pramení z prožité zkušenosti. Jsou to jen prázdné ozvěny, zbavené bojů, triumfů a duše, které definují skutečné umění. Navíc jsou hluboké etické důsledky. Když umělá inteligence seškrábe rozsáhlou tapisérii lidské kreativity, aby vytvořila obsah, často tak činí bez souhlasu, uvedení zdroje nebo kompenzace. To není inovace, je to vykořisťování.

Když jsem Pageova slova četl, měl jsem husí kůži. Všechna bych podepsal. Osobně vidím spolupráci s umělou inteligencí v našem oboru spíš jako takovou malou smlouvičku s ďáblíkem. Tedy za předpokladu, že je zneužívaná přímo umělecky, kdy nedostatek vlastních nápadů a rukopisu je přehlušen strojem jako z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.

Ale celkově proti umělé inteligenci nic nemám. Hlavně v jiných oblastech, protože je to zase jenom nástroj, který může i dobře sloužit, podle mota o dobrém sluhovi a zlém pánovi.

Více je toho na stránkách Ochranného svazu autorského, kde se touto i dosti problematickou stránkou umělé inteligence zaobírají ve větším rozsahu.

Dvořák: Když vznikly samplery, a já se považuji za jejich průkopníka v Čechách, ozývaly se stejné názory, jaké dnes v souvislosti s umělou inteligencí. Lidem vadilo, že umožňují zaznamenat část skladby a použít ji ve skladbě jiné. Řešilo se to.

Vymyslelo se například, že je sice možné z jiných skladeb něco vzít a použít jinde, ale nesmí to být více než dva takty. Výsledkem bylo, že lidská práce ten souboj vyhrála a samplery se staly pouze pomocníky.

Dnes jsme v situaci podobné té při nástupem samplerů. Když chce člověk v hudbě krást nápady jiných, musí být geniální hudebník, který si naposlouchá dva tisíce skladeb, pak sedne k pianu a udělá z nich výtah. Takoví lidé jsou, dokonce i u nás, pár jich znám. Anebo to nechá na umělé inteligenci, která pracuje na stejném principu, a omluví si tím to, že není geniální ani nápaditý.

Určitá forma vzájemné inspirace tu byla odnepaměti. Z historie jsou známé případy, kdy se vykrádali i autoři z dnešního pohledu klasické hudby. Kde jsou hranice, po jejichž překročení je to plagiát nebo rovnou krádež, se vždy těžko určovalo.

Já to spíš beru tak, že se od sebe učíme, a dnes už je to daleko sofistikovanější než v minulých letech. Z mého pohledu je umělá inteligence skvělý nástroj pro ty, kteří si s ní poradí a nezneužijí ji.

Dvořák: Možná trochu, ale ne zásadně. Lidé jsou živočichové, kteří potřebují společné prožívání, a to nezmizí. Vždycky to bude tak, že živí interpreti na pódiu budou svou autentickou tvorbou bavit ty pod pódiem, kteří na jejich vystoupení přišli.

P. B. CH.: Každý z nás je něčím a někým inspirovaný, ovlivněný životem samotným. Je to logické a nedá se s tím nic dělat. Jsem nakonec vlastně rád, že můžu poslouchat hudbu interpretů a skupin, které obdivuju.

Krása tvorby je ale v tom, že vás ta píseň napadne. Je to takový rébus a hledání. Jak psal Jimmy Page ve svém vyjádření o umělé inteligenci, také se nechává dodnes inspirovat i někým jiným. V mládí pak jistě na něčem hudebně vyrůstal, má spřátelené kapely a hudební duše jako takové a podobně.

Jít do přírody, nadechnout se čerstvého vzduchu a přijít s nápadem, který vyjde přímo z nitra autora, tomu se zkrátka nic nevyrovná.

Kodym: Mimochodem, pro psaní textů či básní je umělá inteligence naprosto bezzubá. Vůbec jí to nejde.

P. B. CH.: Brzy budeme velmi pečlivě vybírat třetí a čtvrtý singl. Album bychom rádi vydali v roce 2026, letos se maximálně soustředíme na naše narozeninové turné.