Kapela Anděl Brothers: Všichni se občas cítíme jako lúzři

Proč jste se rozhodli vrátit na scénu jako Anděl Brothers, nikoli jako Goodfellas?

Tom: Vlastně je to slyšet už v názvech těch dvou kapel. V Goodfellas jsme sice byli všichni tři, ale byla v ní také spousta našich kamarádů a tvořili jsme takové pomyslné jádro širší skupiny přátel. V Anděl Brothers, aspoň zatím, tvoříme hudbu jen my tři.

Jonny: Změnili jsme žánr i jazyk. Jsme jiná kapela a děláme jinou hudbu. Kdybychom zůstali Goodfellas, bylo by to marketingové rozhodnutí. Neprodáváme úvěry, děláme hudbu, takže na marketing je lepší se vykašlat.

Jakub: Ctíme jednak původní sestavu, která v plném obsazení v tuto chvíli nemá čas fungovat, a také to, že Goodfellas zpívají anglicky a dělají malinko jiný žánr. Vlastně tímto krokem chceme začít s čistým štítem a také dát do budoucna ještě šanci kapele Goodfellas, která je momentálně hibernovaná. Mám rád otvírání nových etap, takže je mi tahle forma restartu docela příjemná.

Pro novou skladbu jste použili češtinu, zatímco v Goodfellas jste vždy užívali angličtinu. Co vás k tomu vedlo?

Jonny: Jako děti jsme poslouchali v podstatě jenom americkou a britskou hudbu. Já osobně jsem chtěl v Americe dokonce žít. Z toho jsem sice už vyrostl, ale když jsme začínali s Goodfellas, byla to jediná možná volba. Přišlo to samo a bylo to to jediné, co dávalo smysl.

Teď mám dvě dcery a zpíváme spolu české i anglické skladby. Díky nim jsem se naučil českou hudbu poslouchat a přirozeně jsem ji začal i tvořit. Takže vlivů mám dost málo, dominantní jsou Svěrák a Uhlíř. Když Jarda Konáš napsal v recenzi, že jsou to někdy školácké rýmy, tak aspoň víte, odkud vítr vane.

Jakub: Vedlo nás k tomu asi vyšší autorské sebevědomí. Mám na češtinu mnohem větší nároky, člověk ten jazyk cítí do hloubky a řeší každou nuanci. Já osobně jsem česky trochu skládal, ale v Goodfellas to mělo dost mizivou odezvu. A podobně to máme vlastně všichni tři.

Jsou Anděl Brothers regulérní kapela, která bude koncertovat i nahrávat?

Jonny: Rozhodně. Těšíme se na koncerty. Chceme vydat několik singlů, pak album a třeba nás pak někdo někam pozve si zahrát. Dneska je scéna diametrálně jiná než v dobách existence Goodfellas.

Když jsme v roce 2007 začínali, na nahrávkách tolik nezáleželo. Objížděli jsme kluby pro pár lidí, a když se to někomu líbilo, koupil si demáč nebo album. Dneska je většina těch klubů zavřená a fanoušci s muzikanty a zpěváky chtějí být v kontaktu na sociálních sítích. To je také legrace. Jiná, ale legrace to je.

O čem vaše nová skladba je?

Jonny: Pamatuju si scénu ze seriálu M.A.S.H., kde hlavní hrdina Hawkeye udělá nějakou pitomost a všechny naštve. B. J. Hunnicut mu odpustí slovy: Všichni jsme občas blbci, byl jsi prostě na řadě.

Tak tahle věta to vystihuje. Všichni se občas cítíme jako lúzři. Z mnoha důvodů.

Jakub: Cítím to osobně jako glosu sebe sama. Po třicítce nás začalo bavit ironicky komentovat vlastní životy a brát sami sebe s jistým nadhledem a odstupem. Jonnyho píseň „Lůzr“ je docela trefná glosa muzikantského života plná vtípků na vlastní účet. Všichni si tak nějak říkáme: Aspoň jednu múzu, dokud ještě můžu!

Klip jste nahrávali ve stanici metra Anděl. Jak se takové natáčení domlouvá?

Jakub: Obtížně. Pokládal jsem za nemožné, že se to povede. A takové výzvy bývají typicky Jonnyho parketa. Když se řekne, že to nejde, zasvítí mu oči a jde po kořisti. Nechápu doteď, jak to dokázal. A on nejspíš také ne.

Jonny: Bez komentáře.