Kanadská skupina Mother Mother: Zpíváme o smrti, ale popadli jsme nový dech

Album Grief Chapter jste vydali těsně před začátkem vašeho britského turné. Oslavili jste jeho vydání ještě doma, nebo už na cestách?

Už jsme byli v Birminghamu, do Anglie jsme přijeli necelý týden před začátkem turné, abychom se vyrovnali s časovým posunem a pořádně se připravili. Samotný den vydání byl pro mě osobně dost těžký. Bolelo mě v krku a bylo mi dost špatně.

Z představy, že budu muset brzy zpívat s tak zaníceným hrdlem, jsem byl ve stresu. Takže na to, že ten den vyšla deska, jsem se moc nesoustředil. Opravdu jsem se trápil. Oslavil jsem to, až když se mi udělalo lépe.

Znamenalo to, že první koncerty pro vás byly náročné?

Vlastně ano. Dopadly dobře, lidé byli skvělí, ale v takovou chvíli jste vydán na pospas svému fyzickému tělu a váš zážitek je tím do velké míry ovlivněn. A když se jako zpěvák cítíte špatně a nedokážete ze sebe vydat všechno, máte pocit, že neodvádíte dobře svou práci a někoho zklamete nebo že zklamáváte samotnou hudbu. Onemocnět na turné, to dokáže prostě být hodně emocionálně náročný moment.

Myslím si, že vás úspěch, který kapela v poslední době má, ponoukl k přemýšlení o takových věcech, jako je smrtelnost, a inspirovalo vás to. Těžké a radostné momenty prostě nejdou vždy oddělit…

Ano, to je jistota, na kterou se lze spolehnout. Těžké chvíle přijdou, vždycky přijdou. Člověk to nemůže ovlivnit. Může ovlivnit jen svou reakci na ně.

Album se jmenuje Grief Chapter, tedy Bolestná kapitola. Jak byste nazval kapitolu knihy, která by pojednávala o období, v němž deska vznikala a vyšla?

Asi Kapitola znovuzrození. Oživení. Je to legrační. Tahle deska je celá o smrti, zatímco kapela se cítí mladě a popadla nový dech. Cítíme se jako na začátku nové éry. Je v tom ironie.

Jaký by nový život kapely měl podle vás být?

Nechci nic jiného, než abychom produkovali nejlepší hudbu, jakou v sobě máme. A přál bych si, aby měla vše, co s tím souvisí, vysokou hodnotu. Přál bych si, aby měl projekt jasnou, zdravou a silnou energii.

Jaká je energie nových skladeb po prvních několika týdnech na turné?

Když člověk vidí, jak lidé na písně reagují, je to trochu, jako by se s nimi seznamoval znovu a jinak. Obzvlášť to vnímám u titulní písně. Hrajeme ji každý večer jako poslední, a než se do ní pustíme, mluvíme o smrti a ztrátě. Věnujeme ji lidem, kteří si něčím takovým procházejí. A vždy je to hodně silné.

Během téhle písně se dívám do publika na lidi a mnoho jich brečí, všichni jsou v tu chvíli propojení. Dalo to té písni novou hloubku. Mám rád tyhle intimnější chvíle koncertu.

Další podobná nastane během akustické části. V tu chvíli je větší prostor pro interakci, občas mám až skoro dojem, že si s fanoušky povídám u večeře. A tehdy mám pocit největšího úspěchu.

Je to vaše deváté album. Zažíváte s ním nějaká poprvé?

Pro mě je to, jako bychom poprvé byli sami sebou a zároveň si toho byli vědomi. Na začátku života, v dětství, jsme naprosto autentičtí, ale ještě nevíme, že to jde jinak. Neznáme ten koncept.

Pak si začneme uvědomovat sami sebe a začneme se analyzovat a soudit. A to někdy způsobí, že se vzdálíme od svého pravého já a trochu se ztrácíme v divočině.

Pak se většinou zase najdeme a vrátíme k opravdovosti. Už víme, co to znamená. Můžeme trochu poodstoupit a vidíme, že se dokážeme ve světě chovat pravdivě. Takhle to cítím s novým albem. Víme, že to jsme my. Byl to záměr, a cítíme, že se to povedlo. A teď, když hrajeme nebo třeba o desce mluvíme, jsme si tím dost jistí.

Co vám k sebevědomí a autenticitě pomohlo?

Už to, že jsme starší. Říká se také, že aby se člověk mohl nalézt, musí se předtím ztratit. Něco na tom je. A pak jsou tu všichni ti noví fanoušci, kteří oslavují naši nejdivnější a nejdobrodružnější hudbu. Tu opravdovou. Kombinace těchto faktorů nás trochu probudila.

Část alba jste napsal na turné. Vzniklo něco nového i teď?

Ano, už se něco zjevuje. Je to skvělé. Život je s novými písněmi lepší. Nepřestává mě udivovat kontrast mezi momentem, kdy žádná píseň není, a tím, kdy je. Jako byste obarvili černobílý život pestrými barvami.

Naposledy vás lidé v České republice mohli vidět jako předskokany Imagine Dragons. Jaké ty koncerty byly, když je porovnáte s vlastními aktuálními?

Těm vlastním se nic nevyrovná. Je to nejlepší, soukromá párty, na které jsou všichni ze stejného důvodu. Všichni znají písně a zpívají. Je to oslava.

Když hrajete před tak velkou kapelou, jako jsou Imagine Dragons, je báječné, že máte šanci získat nové fanoušky. Kapela díky tomu roste nejen kvantitativně. Člověka to velké pódium a publikum nutí se zlepšovat. Ale zase je jisté, že každý vás nebude milovat, nevyhnutelně se setkáte s odporem. Je tam smíšená energie a vy si musíte věřit a probít se skrz ni.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Fórum Karlín

Může se vám hodit na Zboží.cz: Grief Chapter - Mother Mother