Článek
U příležitosti nedožitého výročí narození vyšlo elegantně vybavené vinylové LP s prozaickým názvem Petr Kalandra 75. Obsahuje jedenáct vesměs živých nahrávek pořízených na nejrůznějších koncertech v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, které byly dodatečně zvukově vyčištěny a připraveny k vydání.
Bohužel ne všechno, co soukromé archivy čítaly, bylo možné z amatérských záznamů do publikovatelné podoby převést. I tak je album velmi příjemné a reprezentativní. Nechybí tu písně Špitál u sv. Jakuba, Solnej sloup, Někdy se jdu opít či Jak jste se měly, mé milé děti.
Albové vzpomínání na Petra Kalandru
Středobodem je a zůstává pochopitelně Petr Kalandra, kterého sem tam doprovázejí jeho spoluhráči Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Spálený, František Havlíček a další.
Atmosféru kolekce výstižně charakterizují slova Kalandrovy prvorozené dcery Karolíny: „V mé hlavě je táta písničkář, který, stejně jako Young, Dylan nebo Taylor, sedí někde na korbě amerického náklaďáku, cestuje si svobodně, a tam, kam dojede, zahraje.“
Po celou svou muzikantskou kariéru byl Petr Kalandra naprosto nepřehlédnutelnou postavou tuzemského hudebního dění, ať už jako mladý hippie hrající na Karlově mostě po boku Jaroslava Hutky písničky svých amerických folkových vzorů, jako muzikant prodchnutý zaoceánskými zážitky a květinovou atmosférou, nebo jako člen zmíněných kapel s naprosto charakteristickým hlasem a projevem.
Petr Kalandra při svém vystoupení ve slovenském Pezinku v roce 1976
To, co hrál, i žil
„Jeho životní styl odpovídal velmi blízce tomu, co hrál,“ vzpomíná jeho přítel a dlouholetý spoluhráč z řad ASPM Jan Spálený. „Víte, v oblasti šoubyznysu se pohybujete mezi šaškárnami a najednou jsem potkal člověka, který byl normální. To, co říkal, byla pravda, co hrál, byla pravda. Tak tohle pro mě byl Petr Kalandra.“
Kalandra se natrvalo zapsal do povědomí folkové, bluesové a bluesrockové muziky i jako písničkář. Zejména s dodnes existující formací Blues Session interpretoval písně Boba Dylana, Neila Younga, Jamese Taylora a řady dalších tak neopakovatelným způsobem, že díky jeho podání takřka zlidověly a vžil se pro ně termín „kalandrovky“.
Karolína Kalandrová vysvětluje: „Táta, jako muzikant, pro mě byl vždycky ta hubená postavička se španělkou a foukačkou. Tak nám hrál doma, tak hrál u ohně, na vernisáži fotek Katky Mišíkové, na zahradě u kamarádů…“
Právě Kalandrová společně se sestrou Kristinou a mistrem zvuku Pavlem Karlíkem stojí za mimořádným albovým počinem, jehož vydání bylo naplánováno jako překvapení právě na pondělí.