Ivan Hlas Trio: V kraválu se ztratí, když sáhnete vedle

Hlas: V triu spolu hrajeme už jednadvacet let. Předtím jsme měli kapelu Růžový brejle, ale ta později nebyla k uživení. Vzniklo trio, které je ekonomicky přece jenom méně náročné.

Olin se mnou dříve spolupracoval jako host a potkávali jsme se na mejdanech.

S Norbim jsem se neznal. Byl jsem ale jednou na dobročinné akci pro postižené děti a měl jsem tam vyhrazený dvacetiminutový blok. Při tom přišel návrh, aby si se mnou zahrál. Přistoupil jsem na to a místo dvaceti minut jsme hráli hodinu a půl. Od té doby spolu vystupujeme dál.

Kovacs: Na Ivanovi bylo tenkrát vidět, že se mu do toho hraní se mnou moc nechce.

Hlas: Jenže za chvíli jsem si uvědomil, že mi Norbi již hrál na desce. Byl jsem před lety ve studiu se zvukařem a producentem Standou Barochem a do jedné písničky mi chybělo sólo. Standa ho nechal zahrát Norbiho a výsledek byl skvělý.

Kovacs: Pamatuju si, že jsem tenkrát byl dost progresivní. Natáčel jsem ho u sebe doma, přitom domácí studia ještě tolik v módě nebyla. Měl jsem takový primitivní počítač se zvukovou kartou a malou pamětí, ale fungovalo to.

Hlas: Obojí. Ale pro mě je poslední dobou lepší to akustické. Je to kvůli zpěvu a problému, který mám s hlasivkou. Navíc jsem zjistil, že řada písniček funguje akusticky lépe než v plné palbě. Elektrickým koncertům se nevyhýbám, jen na ně musím najímat kamarády muzikanty. Pevnou sestavu má totiž jenom trio.

Hlas: Byla takříkajíc na stole a bylo to absolutně konkrétní. A potom se do sebe pustili přednosta nemocnice a jeho zástupce. Přednosta chtěl celé hlasivky odoperovat, zatímco jeho mladší kolega se ptal, co bude pan Hlas bez hlasivek dělat.

Já si teprve později tedy uvědomil, že to byla kritická situace. Nakonec vyhrál postup se zachováním půlky hlasivky, což naštěstí zafungovalo. Dokonce bych řekl, že je to čím dál tím lepší.

Nejezchleba: Akustické album Pramínek času nejdříve vyšlo na cédéčku a později jsme připravili i vinylovou verzi. Když jsme vinyl před vydáním prvně testovali na gramofonu, ležel jsem před reproduktory na koberci a byl jsem naprosto nadšený.

Zvuk nahrávky byl úžasný. Připomínal mi to poslech desek v době, kdy jsem byl ještě mladý kluk. Vůbec to nezní jako hra pouhých tří lidí. A Ivan zpívá výtečně, takže je to čím dál tím lepší.

Hlas: Kluci dělají nové písničky, ale já nemám momentálně na psaní náladu. Mám sice pár nápadů, ale už nemám ten tlak jako v období, kdy jsem točil první dvě desky. A nemám ani témata pro texty.

Hlas: V sedmdesáti letech jsem zjistil, že to, co mě zajímalo, je už v mých textech celkem vyčerpané, a psát častušky o současné světové situaci se mi nechce. To jsem ostatně vždycky nesnášel.

Ale čekám a ono to snad ještě přijde. Pan Jiří Suchý říkal, že největší inspirace je zakázka nebo termín. Jenže to už dnes vlastně neexistuje a neplatí. Alba už nemají takovou hodnotu a význam.

Nejezchleba: Trio je již více než dvacet let naší mateřskou lodí a Ivan má strašně rád, když mu řekneme, aby něco složil, napsal text a tím nás dál živil. Hrál jsem loni dva koncerty s kapelou ETC v pražské Malostranské besedě. Bylo to fajn, ale je to bigbít, je to nahlas. Při tom jsem si uvědomil, že komorní koncerty například v Balbínce jsou strašně fajn.

Člověk se na ně těší a zároveň se musí hodně soustředit, protože každý tón, který zahraje špatně v triu, je slyšet. V kraválu se ztratí, když sáhne vedle, ale v triu musí být u muzikantů větší odpovědnost.